Čís. 11014.

K nabytí exekučního zástavního práva na pohledávce jest třeba knihovního vkladu jen, jde-li o pohledávku v pozemkové knize již vloženou. Za ni nelze pokládati pohledávku krytou úvěrní hypotékou, pokud není v pozemkové knize vyznačeno, že se stala existentní, ani pohledávku, pro kterou se vede a jest v pozemkové knize poznamenáno dražební řízení. Na takové pohledávce nabývá se platně exekučního zástavního práva jíž zabavením.
Byla-li pohledávka, vymáhaná dražbou, zabavena a přikázána k vybrání, nebyl exekuční soud, rozvrhuje nejvyšší podání, oprávněn, přikázati to, co připadlo na onu pohledávku, věřiteli, proti němuž byla pohledávka zabavena, nýbrž mohl tak učiniti jen věřiteli, pro nějž byla pohledávka zabavena a přikázána k vybrání.
(Rozh. ze dne 21. září 1931, R I 404/31.) K rekursu vymáhající věřitelky firmy T. zrušil rekursní soud rozvrhové usnesení, pokud jím bylo vysloveno, že částky nejvyššího podání, vypadající na pohledávku vymáhající věřitelky, jež byly zabaveny pro pohledávku československého státu, mají býti vydány po pravomoci rozvrhového usnesení čsl. státu jako vymáhajícímu věřiteli, který zabavil proti firmě T. pohledávky, pro které bylo dražební řízení povoleno proti Růženě H-ové. Toto rozhodnutí odůvodnil rekursní soud tím, že čsl. stát v rozvrhovém řízení nenavrhl vydání těchto částek a poukázal exekuční soud, by o návrhu čsl. státu, podaném teprve po rozvrhovém roku, znovu rozhodl.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu čsl. státu a obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle usnesení ze dne 21. února 1931 bylo povoleno zabavení ve prospěch čsl. státu pohledávek, pro které vedla firma T, exekuci dražbou nemovitostí, a tyto pohledávky byly také přikázány k vybrání. Usnesení o tom mělo býti a bylo doručeno exekučnímu soudu s tím, že, bude-li nejvyšší podání k soudu složeno, má býti zabavení pokládáno za vykonané a jest na složených částkách nabyto exekučního zástavního práva pro československý stát. Ze spisů neplyne, že proti tomuto usnesení byl firmou T. podán rekurs; nabylo tudíž moci práva. Nejde tu o případ § 320 ex. ř. (zabavení pohledávky knihovní), ježto zabavená pohledávka, pro kterou bylo povoleno dražební řízení, nebyla do pozemkových knih vložena, a při úvěrní hypotéce, z níž mohly býti kryty pohledávky vymáhané firmou T., nebylo vyznačeno, že se úvěrní pohledávka stala existentní. K nabytí zástavního práva na pohledávce exekucí se vyhledává knihovního vkladu jen, jde-li o pohledávku v pozemkové knize již vloženou. Ale za ni nelze pokládati pohledávku krytou úvěrní hypotékou, pokud není v pozemkové knize vyznačeno, že se stala existentní, ani pohledávku, pro kterou se vede dražební řízení, poznamenané v pozemkové knize. Na takové pohledávky jest vésti exekucí podle všeobecných pravidel. Proto nabyl československý stát již zabavením exekučního zástavního práva na pohledávce, pro kterou bylo vedeno dražební řízení, a také byla platně čsl. státu tato pohledávka přikázána k vybrání. Tím, že byla pohledávka, vymáhaná dražbou firmou T., přikázána k vybrání, pozbyla firma práva ji vybrati pro sebe a toto právo přešlo na čsl. stát, který byl oprávněn jejím jménem vybrati plat na pohledávku vypadající. Poddlužník byl povinen platiti jen čsl. státu a ani exekuční soud, který přijal nejvyšší podání k úhradě pohledávky firmě T. a nastoupil na místo poddlužníka, nebyl oprávněn, pokud přikázání k vybrání nebylo zrušeno, částky zabavené firmě T. a přikázané k vybrání čsl. státu, vyplatiti firmě, nýbrž mohl tak učiniti jen československému státu. Tomu nevadilo, že se rozvrh nejvyššího podání děje podle knihovního stavu. Exekuční soud tedy nechybil, nařídiv i bez zvláštního návrhu československému státu, že po pravomoci rozvrhu budou vyplaceny částky zabavené pohledávky firmy T., jež byly právoplatně přikázány československému státu.

Citace:

č. 11014. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 211-213.