Čís. 11024.Předpis § 10 cís. patentu ze dne 8. dubna 1861, čís. 41 ř. zák., mluvě o světských úřadech, má na zřeteli jen úřady politické, nikoliv soudy. Představenstvo spojených německých evangelických obcí v Praze není ani za platnosti vyhlášky ministerstva školství a národní osvěty ze dne 7. srpna 1924, čís. 209 sb. z. a n., oprávněno bezprostředně samo navrhnouti soudní exekuci k vydobytí nezaplacených příspěvků, nýbrž jest se mu za tím účelem obrátiti ha příslušný úřad politický. (Rozh. ze dne 22. září 1931, R I 549/31.) Představenstvo spojených německých evangelických obcí augsburského a helvétského vyznání v Praze navrhlo povolení exekuce k vydobytí dlužných církevních příspěvků. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Soud rekursní jest toho názoru, že povoliti exekuci k vydobytí vykonatelných příspěvků spojených evangelických německých obcí augsburského a helvétského vyznání jest příslušným soud. Podle § 1 čís. 13 ex. ř. uznány jsou exekučními tituly veškeré příkazy platební a výkazy nedoplatků o přímých daních a o poplatcích, jakož i o přirážkách zemských, okresních a obecních, vyhotovené a vykonatelné podle předpisů o tom platných. Za exekuční titul v tomto smyslu jest považovati platební příkazy spojených německých evangelických obcí augsburského a helvétského vyznání, neboť tyto spojené církevní obce jsou korporací veřejnoprávní, důsledkem čehož jest přiznati jejím poplatkům povahu veřejných dávek, o nichž mluví článek III. uvoz. zák. k ex. ř. Podle tohoto článku zůstaly v platnosti dosavadní předpisy o dobývání daní a jinakých dávek k účelům veřejným a jiných povinností, které daním co do dobývání Jsou zákonem postaveny na roven. Z těchto předpisů žádný nezbraňuje vymáhání dlužných dávek na církevní účely vymáhající strany soudní exekucí. Již dvorský dekret ze dne 10. února 1832, čís. 2548 sb. z. s. ponechal politické správě při vymáhání veřejných dávek na vůli, zda chce použíti exekuce politické, či soudní. Cís. pat. ze dne 8. dubna 1861, čís. 41 ř. zák. propůjčil v § 10 nálezům a opatřením evangelických obcí a církevních jejich úřadů, k vydobytí přirážek, jež byly uloženy k vydržování evangelických náboženských, vyučovacích a drobročinných ústavů, právo dovolávati se ochrany a pomoci světských úřadů. Shodně s tímto ustanovením stanoví také § 19 zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 79 sb. z. a n. z roku 1923 a § 6 min. vyhlášky ze dne 7. srpna 1924, čís. 209 sb. z. a n., že vymáhající strana jako církevní obec jest oprávněna dovolávati se světských úřadů k vymáhání svých příspěvků uložených členům její církevní obce. Z cit. zákona a z řečené min. vyhlášky vyplývá, že příspěvky uložené členům spojených německých obcí evangelických augsburského a helvétského vyznání mají ráz veřejných dávek. Ježto není ani po vydání článku III. uvoz. zák. k ex. ř. předpisů, jež by vylučovaly vymáhání příspěvků vymáhající strany cestou soudní exekuce, jest rekursní soud toho přesvědčení, že vymáhající strana má právo k vymožení vykonatelných příspěvků zakročiti o exekuci soudní, a že proto soud jest povolán rozhodnouti o takové exekuční žádosti.Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody: Dovolací rekurs jest oprávněn. Především jest uvésti, že se dvorní dekret ze dne 10. února 1838, čís. 2548 sb. z. s., citovaný soudem rekursním, týká vymáhaní dlužných poplatků celních a daně potravní, takže se na tuto věc nehodí, a dále, že pod čís. 79 sb. z. a n. z r. 1923 nebyl vyhlášen zákon, nýbrž jen vyhláška ministerstva školství a národní osvěty ze dne 20. prosince 1922, která byla později nahražena novou vyhláškou téhož ministerstva ze dne 7. srpna 1924, čís. 209 sb. z. a n. Podle § 6 této nové vyhlášky ministerstva školství a národní osvěty o novém církevním zřízení Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku má evangelická církevní obec právo i povinnost požadovali od svých příslušníků na vydržování svých církevních věcí, svých školských a dobročinných ústavů příspěvky podle pevného zdaňovacího plánu a dovolávati se k jich vymáhání podle potřeby přispění »světského úřadu«. Kterého světského úřadu může se evangelická církevní obec dovolávati k vymáhání příspěvků, není však ve vyhlášce čís. 209/1924 sb. z. a n. řečeno a platí v té příčině dosud předpis § 10 cís. patentu ze dne 8. dubna 1861, čís. 41 ř. zák., který podle čl. III. uv. zák. k ex. ř. zůstal v platnosti a který upravuje postup stolic pro případ, že světské úřady odepřely evangelické církevní obci pomoc k vydobytí přirážek uložených k evangelickým církevním účelům. Podle tohoto předpisu přísluší evangelické církevní obci proti odepření pomoci světského úřadu právo stížnosti u vyššího politického úřadu prostřednictvím nadřízeného církevního úřadu. Není pochybnosti o tom, že u vyššího politického úřadu nebylo by lze si stěžovati na rozhodnutí soudu, z čehož důsledně plyne, že § 10 zmíněného cís. patentu, mluvě o světských úřadech, má na zřeteli jen úřady politické, nikoliv soudy. Správně tedy rozhodl soud prvé stolice ve shodě s rozhodnutím bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 12. listopadu 1899, čís. 13394 (sb. min. sprav. čís. 113), že představenstvo spojených německých evangelických obcí v Praze není podle zákona oprávněno bezprostředně samo navrhovati soudní exekuci k vydobytí nezaplacených příspěvků, nýbrž že jest se mu za tím účelem obrátiti na příslušný úřad politický.