Č. 11119.

K dolovým polím lze zříditi služebnost rubání uhlí.
(Rozh. ze dne 30. října 1931, Rv I 1214/30.)
Žalobce domáhal se na žalované firmě, by byla uznána povinnou podepsati směnnou smlouvu, podle níž by bylo lze vložiti pro žalobce vlastnické právo k nemovitosti a p>ro žalovanou vlastnické právo k hnědouhelnému dolovému poli Josefi za současného vkladu služebnosti těžení uhlí pro žalobce k části hnědouhelného dolového pole. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech; Není oprávněná výtka, že nelze zříditi služebnost na těžení uhlí. Že jest tím rozuměti služebnost záležející v oprávnění žalující strany těžiti v označené prostoře uhlí obvyklým hornickým způsobem, není pochybnosti. Jest ovšem pravda, že tuto služebnost nelze podřadili pod t. zv. horní služebnost podle §§ 191 a 192 horního zákona. Avšak jde o služebnost podle občanského zákona, její obsah jest obdobný obsahu služebnosti uvedené příkladmo v § 477 obč. zák. pod čís. 6, kde se za služebnost pozemkovou označuje právo kámen lámati, písek kopati a vápno páliti. Ač se v § 477 obč. zák. uvádějí služebnosti pozemkové, t. j. služebnosti zřízené ve prospěch určitého pozemku, což v souzeném případě ujednáno nebylo, může obsah takové služebnosti tvořiti i obsah služebnosti osobní (§ 479 obč. zák.). Není zákonné překážky, by služebnosti podle občanského zákona nevázly na dolové míře, jež jest podle § 109 hor. zák. nemovitou věcí a předmětem zápisu db knih pozemkových, může tedy býti předmětem práv, jež jsou možná k jiným nemovitostem, tedy i služebnosti. Proč by služebnost ujednaného obsahu nemohla býti předmětem knihovního zápisu, nelze seznali, an § 9 knih. zák. výslovně stanoví, že do knih pozemkových mohou býti zapsána věcná práva a služebnost jest věcným právem Služebnost osobní nevyžaduje, by důlní majetek stran spolu hraničil. Ostatně tvrzení, že horní majetek stran spolu nehraničí, nebylo předneseno před soudem prvé stolice a nemůže proto v řízení odvolacím na ně býti vzat zřetel (§ 482 c. ř. s.). Zřízení služebnosti není ani nemožné proto, že by to bylo obcházením zákazu dělení důlních měr podle §§ 115 a 116 hor. zák. Podle těchto ustanovení se zákaz týče dělení důlní míry v ten způsob, že by jednotlivé části připadly různým osobám do vlastnictví. Toho tu není, ježto vlastnictví k celé dolové míře mělo přejiti jen na žalovanou. Že by služebnost nebyla možná pro neurčitost rozsahu oprávnění, není správné. Předmět jest určen dostatečně a o rozsahu výkonu oprávnění ze služebnosti není dosud spor a se zřetelem na ustanovení § 484 obč. zák. o rozsahu služebnosti by bylo rozhodovati, až by spor takový vznikl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), spatřuje dovolatelka jen v tom, že odvolací soud uznává žalovanou právě tak, jako prvý soud, povinnou, by podepsala spornou směnnou smlouvu, ač prý smlouva ta odporuje zákonu, ježto se podle ní má vložiti pro žalovanou vlastnické právo na hnědouhelné dolové pole »Josefi«, zapsané ve vložce čís. 99 horní knihy za současného vkladu služebnosti těžení uhlí pro žalobce k části tohoto dolového pole a zřízení takovéto služebnosti rubání uhlí není prý podle zákona přípustné. I když žalovaná nevznesla tuto námitku v prvé stolici, naopak uvedla, že i báňské hejtmanství stranám doporučilo, by směnu provedli ve formě služebnosti, jest'se s ní přes to v opravném řízení zabývati a právem proto se s ní obíral i odvolací soud, ježto, kdyby skutečně šlo o služebnost, jejíž zřízení zákon nepřipouští, domáhal by se žalobce na žalované již podle svého přednesu v prvé stolicí podepsání smlouvy odporující zákonu, tedy smlouvy podle § 879 obč. zák. nicotné a nemohlo by býti vyhověno žalobní prosbě. Než dovolací soud nesdílí názor dovolatelky, že zřízení služebnosti rubání (těžení) uhlí v části dolového pole, které podle smlouvy směnné připadne žalované, ve prospěch žalobce, odporuje zákonu. Horní zákon sice nemluví o služebnosti rubání uhlí, nýbrž zná jen horní služebnosti uvedené v § 191 hor. zák., ale to nevadí, ježto podle § 2 hor. zák., pokud horní zákon nic neustanovuje, platí i o věcech horních občanský zákon. Jest proto zkoumati, zda podle občanského zákona jest zřízení ujednané služebnosti rubání uhlí možné. Občanský zákon sice nezná tuto služebnost, ale z toho nelze usuzovati, že zřízení takovéto služebnosti není přípustné, an výpočet služebností v občanském zákoně není výčetmý. A tu správně poukazuje napadený rozsudek k tomu, že ujednaná služebnost rubání uhlí jest obdobného obsahu, jako služebnost uvedená v § 477 obč. zák. pod čís. 6. Třebaže nejde o služebnost k pozemku, jde přece jen o služebnost k nemovité věci, ježto propůjčené dolové miry, tudíž i dolová pole (§ 34 hor. zák.) jsou podle § 109 hor. zák. nemovitým vlastnictvím a podle § 298 obč. zák. nemovitými věcmi, k nimž, jak již uvedeno, i horní zákon připouští zřízení služebnosti, takže není závady, by se i podle občanského zákona k dolovým polím nezřídila služebnost rubání uhlí, obdobná služebnosti uvedené v § 477 čís. 6 obč. zák. Jde o nepravidelnou služebnost k nemovité věci po rozumu § 479 obč. zák., která podle § 9 knihovního zákona a čl. I uv. zák. ke knih. zák. jest předmětem zápisu do horní knihy. Není proto závazek ke zřízení spoirné služebnosti, který žalovaná převzala směnnou smlouvou, nicotný podle § 879 obč. zák. a nebrání mu ani ustanovení § 187 horn. zák., ježto za zachování horních zákonů při provozu díla zůstává proti horním úřadům zodpovědný vlastník dolového pole; zdráhá se proto žalovaná bezdůvodně podepsati smlouvu směnnou, dojednanou mezi stranami.

Citace:

Čís. 11119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 396-398.