Čís. 11117.

Usnesení, jímž se pokuta, uložená dlužníku podle § 354 ex. ř., prohlašuje za propadlou, nepředpokládá pravomoc usnesení, jímž byla povolena exekuce k vynucení jednání podle § 354 ex. ř.
(Rozh. ze dne 30. října 1931, R I 550/31.)
K návrhu vymáhajícího věřitele uložil soud prvé stolice usnesením ze dne 25. ledna 1929 dlužníku, by nejdéle do 26. ledna 1929 vyhotovil směnku a odevzdal ji vymáhajícímu věřiteli do vlastnictví, a bylo dlužníku pohroženo, že mu bude k návrhu vymáhajícího věřitele uložena pokuta 2.000 Kč. Dlužník směnku nevyhotovil, nýbrž podal dne 26. ledna 1929 žalobu o nepřípustnost exekuce. Vymáhající věřitel navrhl dne 30. ledna 1929, by byla dlužníku uložena pokuta 2.000 Kč a dána mu nová lhůta k vystavení směnky do 31. ledna 1929. Žaloba o nepřípustnost exekuce, do jejíhož právoplatného rozhodnutí byl povolen odklad exekuce, byla právoplatně zamítnuta, načež vymáhající věřitel navrhl, by bylo pokračováno v exekuci. Soud prvé stolice poté návrh vymáhajícího věřitele ze dne 30. ledna 1929 zamítl. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele prohlásil pokutu 2.000 Kč uloženou dlužníku usnesením ze dne 25. ledna 1929 za propadlou. Důvody: Prvý soudce nemůže poukazovati k tornu, že návrh vymáhající strany ze dne 30. ledna 1929 jest předčasný z důvodu, že usnesení ze dne 26. ledna 1929 nebylo ještě právoplatné, neboť tímto usnesením odklad exekuce pro podání žaloby povolen nebyl, takže exekuce měla pravidelný průběh, a, jelikož povinná strana do lhůty, do 26. ledna 1929, příkazu exekučního soudu, aby směnku vyhotovila a vymáhající straně odevzdala, nevyhověla, byl návrh vymáhající strany ze dne 30. ledna 1929 na prohlášení pokuty za propadlou učiněn včas. Nevyřízený zatím návrh na prohlášení pokuty za propadlou nelze tedy jako předčasný nyní po zamítnutí žaloby na nepřípustnost exekuce zamítnouti, nýbrž jest mu v tom směru vyhověti, že pokuta, jíž bylo pohroženo, prohlásiti se má za propadlou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužníka.
Důvody:
Dovolací rekurs napadá rekursní usnesení jen proto, že rekursní soud prý neprávem prohlásil pokutu, uloženou povinnému podle § 354 ex. ř. usnesením, z 25. ledna 1929, za propadlou, ač usnesení to v době návrhu z 30. ledna 1929 na prohlášení pokuty za propadlou nenabylo ještě právní moci. Podle názoru dovolací stížnosti předpokládá prý usnesení, jež prohlašuje pokutu za propadlou, právomoc usnesení, jímž byla povolena exekuce k vynucení jednání podle § 354 ex. ř. Názor ten je mylný. Příčí se výslovnému ustanovení § 67 ex. ř., podle něhož soudní usnesení v exekučním řízení mohou býti vykonána již dříve, než, prošla rekursní lhůta, leč by tento zákon něco jiného nařizoval a podle něhož i rekurs zastavuje výkon napadeného usnesení jen v případech v zákoně zvlášť uvedených. Pokud jde o povolení a o výkon exekucí podle §§ 353 a násl. ex. ř. a zejména o prohlášení pokut tam naznačených za propadlé, není zvláštních předpisů, jež by podle § 67 ex. ř. zastavovaly exekuční výkon. Platí proto i tu povšechná zásada vyslovená v § 67 ex. ř. Zda by snad bylo bývalo lze použiti ustanovení o odkládacím účinku rekursu podle § 524 druhý odstavec c. ř. s., jenž podle § 78 ex. ř. platí i v exekučním řízení (srov. rozhod. čís. 5961), pokud se týče ustanovení § 42 čís. 7 ex. ř., netřeba rozebírati, protože v té příčině povinný neučinil potřebné návrhy.

Citace:

Čís. 11117. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 392-393.