Čís. 11225.

Předložil-li hypotekární věřitel exekučnímu soudu řádnou plnou moc svého právního zástupce s návrhem, by všechny obsílky, najmě i obsílka k rozvrhovému roku, byly doručovány jen jeho právnímu zástupci, exekuční soud však přes to nedoručil usnesení, jímž byl nařízen rok k rozvrhu nejvyššího podání, právnímu zástupci hypotekárního věřitele, nýbrž jemu samému, nemá toto doručení procesuální účinek a jest jednání při rozvrhovém roku, k němuž se nedostavil ani hypotekární věřitel ani jeho právní zástupce, zmatečné podle § 477 čís. 4 c. ř. s.
Exekuční soud není oprávněn, by sám zrušil jednání o rozvrhu pro zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. k návrhu dotčeného hypotekárního věřitele.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1931, R I 766/31.)
Soud prvé stolice k návrhu zástupce hypotekárního věřitele J-a zrušil usnesením jednání o rozvrhu nejvyššího podání při roku ze dne 15. ledna 1931 s tím, že po právní mocí tohoto usnesení bude nařízen nový rok k rozvrhu, ježto obeslání k rozvrhovému roku bylo doručeno přímo straně, nikoliv jejímu právnímu zástupci, vykázanému plnou mocí. Rekursní soud napadené usnesení zrušil. Důvody: Postup soudu prvé stolice není zákonem odůvodněn. Podle povahy projednávaného případu mohl by soud prvé stolice sám, vyřknuv zmatečnost řízení, je a tudíž i rok k rozvrhu nejvyššího podání zrušiti podle § 7 c. ř. s. a § 78 ex. ř., kdyby řízení bylo stiženo nedostatkem procesní způsobilosti nebo zákonného zastoupení strany. Toho však v projednávaném případě není. Jde jen o porušení ustanovení § 93 c. ř. s. a § 78 ex. ř., což však neopravňovalo soud prvé stolice k opatření, k němuž sáhl napadeným usnesením, a strana dotčená v tomto případě není oprávněna zakročiti, poněvadž jde o ustanovení roku, jež podle § 130 c. ř. s. a § 78 ex. ř. nemůže býti napadeno zvláštním opravným prostředkem.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu hypotekárního věřitele J-a zrušil jednání o rozvrhu nejvyššího podání, provedené prvým soudem při roku dne 15. ledna 1931, a soudu prvé stolice přikázal, by dále jednal podle směrnic do odůvodnění tohoto usnesení pojatých.
Důvody:
Správný jest právní názor napadeného usnesení, že postup soudu prvé stolice, dotčený rekursem vymáhajícího věřitele, byl vadný; s dalšími názory soudu rekursního však nelze souhlasiti. Hypotekární věřitel J. předložil soudu prvé stolice podáním ze dne 13. listopadu 1930 řádnou plnou moc Dr. R-a, advokáta ve Z., ze dne 4. listopadu 1930 s návrhem, by všechny obsílky byly doručovány jen jeho právnímu zástupci, zvláště i obsílka k rozvrhovému roku. Podle §§ 93 c. ř. s. a 78 ex. ř. měla se tudíž, počínajíc od té doby, všechna doručení v této exekuční věci díti jmenovanému zmocněnci. Nedoručil-li soud prvé stolice přes to usnesení, jímž byl nařízen rok k rozvrhu nejvyššího podání na den 15. ledna 1931 Dr. R-ovi, nýbrž věřiteli samému, nelze přikládati tomuto doručení, stavšímu se proti výslovnému předpisu § 93 c. ř. s., procesuální účinek. V tomto ustanovení jest použitím slov »mají se díti« přesně vysloveno, že jest platnost doručení podmíněna šetřením tohoto předpisu. Věc se má tedy tak, jakoby řečené usnesení nebylo vůbec doručeno J-ovi, jenž mohl, hledě k uvedenému ustanovení, důvodně míti za to, že usnesení bylo doručeno též jeho zmocněnci a že není třeba, by se k roku osobně dostavil. Byla mu tudíž nezákonným postupem odňata možnost na soudě jednati a tím založena zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. Bylo tudíž rozhodnouti, jak se stalo, a jest věcí soudu prvé stolice, by ustanovil nový rok k rozvrhu nejvyššího podání, dbaje přesně předpisů o doručování obsílek všem zájemcům.

Citace:

č. 11225. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 587-588.