Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 11290.


Nepřípustnost pořadu práva pro nárok proti obci v Čechách na náhradu škody, ježto obec místo na náměstí, jež přislíbila podnikateli k postavení houpačky a kolotoče, zadala jinému majiteli zábavního podniku.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1931, Rv I 1487/30.)
Žalobkyně domáhala se na žalované obci v Čechách náhrady škody, kterou jí žalovaná obec prý způsobila tím, že místo na náměstí, které pevně přislíbila žalobkyni ku postavení houpačky a kolotočů pro pouť, zadala jinému majiteli zábavního podniku. Oba nižší soudy zamítly žalobu z věcných důvodů.
Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody:
Z úřadu jest především zkoumati, zda žalobní nárok patří na pořad práva, což závisí na tom, zda poměr, z něhož jest odvozován, jest povahy soukromoprávní, či veřejnoprávní. Žalobkyně označuje sice v žalobě propůjčení místa za nájemní smlouvu, k jejímuž dotvrzení zaplatila obci 50 Kč jako závdavek. Než nerozhoduje právní názor žalobkyně o tomto poměru, nýbrž pravá jeho podstata. Náměstí jest obecním statkem ve smyslu § 288 obč. zák. Užívání obecního statku a nakládání s ním neřídí se však právem soukromým, nýbrž právem veřejným, při čemž obec nevystupuje jako soukromý vlastník, nýbrž jako vrchnost, když propůjčuje nemovitost k provozování veřejných podniků a vybírá za to zvláště poplatky buď z místa nebo ze zábavních podniků, plynoucí do obecní pokladny. Šlo tedy při tvrzeném propůjčení místa žalobkyni o vrchnostenský úkon žalované obce, nikoliv o uzavření nájemní smlouvy a 50 Kč žalobkyni složených jest pokládati za veřejnou dávku za používání obecního statku (srov. rozh. n. s. civ. 7742 a dále §§ 28 a 37 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., § 2 »pravidel o vybírání obecní dávky ze zábav« ve vlád. nař. ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n.). Rozhodnutí, zda žalovaná obec je povinna dáti žalobkyni náhradu, přísluší tedy správnímu úřadu a pořad práva pro zažalovaný nárok jest vyloučen. Bylo proto podle §§ 240 třetí odstavec, 471 čís. 7, 477 čís. 6, 478 prvý odstavec a § 513 c. ř. s. rozsudky nižších soudů, jakož i předchozí řízení pro zmatečnost zrušiti a žalobu odmítnouti.
Citace:
č. 11290. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 690-691.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).