Čís. 11061.

Třebaže i soud místa nehody (§ 9 aut. zák.) i obecný soud žalovaného ze škody provozem automobilů jsou v místě, kde jest několik okresních soudů (§ 103 j. n.), má žalobce právo volby, zda chce žalovati u soudu místa nehody či u obecného soudu žalovaného.
(Rozh. ze dne 5. října 1931, R I 614/31.)
Žalobce domáhal se na žalovaném, bydlícím v Břevnově, náhrady škody z úrazu automobilem na Václavském náměstí. Soud prvé stolice (okresní soud pro vnitřní Prahu) žalobu k námitce místní nepříslušnosti odmítl. Důvody: Žalující strana opírá příslušnost dovolaného soudu pro žalobu, v níž se domáhá náhrady škody z poškození automobilem žalovaného, o § 9 zák. aut. Žalovaná strana vznesla včas námitku místní nepříslušnosti, odůvodňujíc ji tím, že žalovaný bydlí v Břevnově a že tedy vzhledem k ustanovení § 103 j. n., nelze uplatňovati sudiště podle § 9 zák. aut. Nesporno jest mezi stranami, že se úraz, z něhož jest žalováno, stal v Praze II., Václavské náměstí, tedy v obvodu dovolaného soudu, a nesporno je dále, že žalovaný má bydliště v Břevnově. Soud považuje námitku nepříslušnosti za odůvodněnou. Podle § 9 aut. zák. může býti sice žalováno i u soudu, v jehož obvodu se úraz stal. Tento soud podle § 9 cit. zák. jest tedy soudem na výběr, nikoliv výlučným. Žalující strana by tedy, kdyby bylo lze použíti § 102 j. n., pokud se týče § 9 aut. zák., mohla žalovati i u soudu dovolaného, avšak v souzeném případě nemůže tak učiniti proto, že bydliště žalovaného jest v Břevnově, v Praze, tedy v místě, kde jest několik okresních soudů (že Prahu jest nyní považovati za jedno místo, plyne ze zák. čís. 114/1920 sb. z. a n.). Pro takový případ však § 103 j. n. obmezuje právo volby žalobcovy ustanovením, že v takovém případě jest žalovati u soudu bydliště žalovaného. Ratio legis jest zřejmá: zásadně pro civilní žaloby jest příslušným soudem obecný (bydliště) podle § 65 j. n. Z této zásady připouští zákon různé výjimky, odůvodněné ohledy hlavně hospodářskými a procesními, takovou výjimkou jest ustanovení § 9 zák. aut., sledující hlavně účel usnadnění a zlevnění žalobního práva poškozeného, který by jinak musil žalovati u soudu obecného, tedy kdyby na příklad šlo o nehodu někde na Šumavě, pražským aneb jiným automobilistou způsobenou, v Praze pokud se týče v jiném místě jeho bydliště. Není však naprosto takového důvodu, jde-li o alternativu žalovati buď u okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu nebo, jako v souzeném případě u okresního soudu pro Prahu západ, a proto není ani třeba výjimky z ustanovení § 65 j. n. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody. S míněním prvého soudu nelze souhlasiti. Soud místa nehody podle § 9 zák. aut. jest ovšem soudem na výběr, poškozený může u tohoto soudu podati žalobu, ale může také žalovati škůdce u jeho obecného soudu. Kdyby v souzeném případě byla žalobci způsobena škoda automobilem na-příklad v Berouně, a žalobce nechtěl podati žalobu v místě nehody, nýbrž v Praze, kde žalovaný má své řádné bydliště, nemohl by ovšem vzhledem k ustanovení § 103 j. n. podati žalobu u kteréhokoli soudu pražského, nýbrž právě jen u onoho okresního soudu, v jehož obvodu má žalovaný bydliště. Ana se však nehoda stala v obvodu prvého soudu — jak jest nesporné — žalobce právem vznesl podle své vykonané volby žalobu o náhradu škody u soudu prvého, a je naprosto nerozhodné, že i soud obecný i soud místa nehody jsou v Praze, v místě, kde jest několik soudů okresních — neboť i tu zůstává poškozenému právo volby, zda chce žalovati u soudu místa nehody či u obecného soudu žalovaného. Zákon o ručení za škody z provozu automobilů jest zákonem specielním, který za účelem usnadnění důkazu stanovil v § 9, že lze poškozenému domáhati se náhrady škody i u soudu, v jehož obvodu se nehoda stala — a nelze seznati, proč by ustanovení to neplatilo, když náhodou obě možná sudiště jsou v místě, kde je více soudů, jakž jest tomu v Praze. Ježto ustanovením § 9 aut. zák. dáno jest poškozenému právo volby ku podání žaloby i v místě nehody, je zjevno, že ustanovení § 103 j. n. není na závadu použití práva volby podle § 9 cit. zák., třebaže i soud místa nehody, i soud obecný jsou v místě, kde jest několik okresních soudů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel uplatňuje jako důvod rekursu nesprávné právní posouzení, vytýkaje rekursnímu soudu, že nepřihlížel k ustanovení §§ 65 a 66 a § 105 j. n., které pro souzený spor prý úplně dostačují a nejsou nikterak změněny ani zrušeny ustanovením § 9 aut. zákona. Výtku tuto činí však stěžovatel rekursnímu soudu marně, poněvadž předpisu § 9 zákona automobilového jakožto zákona specielního a pozdějšího, které dává poškozenému právo volby ku podání žaloby i u soudu, v jehož obvodu se škodná událost přihodila, nemůže býti na újmu ustanovení § 103 j. n. jakožto zákona všeobecného a staršího původu.

Citace:

č. 11061. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 296-298.