Čís. 11250.

Pro otázku věcné příslušnosti procesního soudu nemá význam, zda žaloby sloučené k společnému projednání byly doručeny zástupci žalovaného teprve při jednacím roku a zda byla žalovanému k jednání o nich doručena zvláštní obsílka.
Pokud bylo odebráno zboží na základě zvláštních kupních smluv (§ 55 j. n.).
K tomu, zda žaloby byly neúčelně a zbytečné podány odděleně, ač mohly býti částečně spojeny, lze hleděti jen při úpravě útrat.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1931, R II 288/31.) Žalobce podal na okresním soudě tři žaloby o zaplacení kupní ceny za dodané cihly a tašky, a to o 3029 Kč, 285 Kč a 2598 Kč. Soud prvé stolice sloučil žaloby k společnému projednávání a, vyhověv námitce věcné nepříslušnosti, žaloby odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Z výpovědi svědka Aloisa K-a lze zjistiti, že nešlo o jednotnou kupní smlouvu, což vlastně žalovaná strana ani výslovně netvrdila, nýbrž, že objednal žalovaný napřed 20000 kusů cihel, pak další cihly, za něž nedoplatek činí 3029 Kč, a po odebrání cihel že objednal zvlášť tašky (korýtka, falcovky) a zase zvlášť další tašky, jde tedy o více samostatných kupních smluv a v žádném případě nepřevyšuje kupní cena (nedoplatek kupní ceny) 5000 Kč. Účel nákupu, který žalující straně podle zjištění prvého soudu byl znám, že totiž veškeré zboží bylo koupeno na touž stavbu, jest pro posouzení věci bezvýznamný. Podle § 227 c. ř. s. a §§ 55, 49 j. n. jest k projednávání všech podaných žalob příslušný okresní soud.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pro otázku věcné příslušnosti procesního soudu nemá významu, zda žaloby sloučené ke společnému projednání byly doručeny zástupci žalovaného teprve při jednacím roku a zda byla žalovanému k jednání o nich doručena zvláštní obsílka. Ostatně strany souhlasily, by se o těchto žalobách jednalo ihned. V tom směru nerozhoduje ani, zda žalobce upomenul žalovaného jedinou upomínkou o zaplacení všech dodávek, zda pohledávky z nich byly v době podání prvé žaloby již splatné, zda žalovaný má proti nim touž námitku vadnosti dodávek a započtení náhrady škody z důvodu této vadnosti. Ani na tom nesejde, zda z výpisu z obchodních knih žalobcových plyne, že jde o samostatné dodávky. Že nešlo o jednotnou kupní smlouvu, usoudil rekursní soud hlavně z výpovědi svědka K-a, a to právem. Podle ní objednal žalovaný napřed 2000 cihel, které ihned zaplatil, a jichž placení není předmětem sporu. Pak teprve objednal žalovaný 4000—5000 cihel za stejnou cenu a odbíral je postupně, jejich zaplacení je předmětem nejprve podané žaloby. Žalovaný objednal pak zase zvlášť 4000 tašek a později zvlášť ještě menší množství dalších tašek. Podle výpisu z knih žalobcových odebral žalovaný 20000 cihel do 3. června, dalších 5000 cihel po částkách do konce června, zbytek byl odebrán po částech ještě později. Tašky byly odebrány po částech od 11.—27. června 1931, korýtka pak po částech od 18.—20. června 1931. Z toho je patrno, že cihly, o jejichž zaplacení se žaluje v prvé žalobě, byly odebrány na základě zvláštní koupě a objednávky 4000—5000 cihel a zbytek na základě zvláštních koupí při jednotlivých odběrech, tašky pak na základě zvláštní samostatné koupě a rovněž tak i korýtka. Nejde o jedinou úhrnnou koupi, nýbrž o řadu samostatných objednávek a koupí, při nichž kupní cena jednotlivě nepřesahovala nikdy 5000 Kč, takže k žalobě o zaplacení jest příslušný okresní soud podle § 49 čís. 1 j. n. V téže žalobě mohl ovšem žalobce spojiti bez závady více nároků z jednotlivých kupních smluv, pokud úhrnná pohledávka nepřesahovala 5000 Kč (§ 227 c. ř. s.). Námitka věcné nepříslušnosti není tudíž opodstatněna, ana se nežaluje část jednotného dluhu z jediné kupní smlouvy, který by převyšoval 5000 Kč (§ 55 j. n.). Poukazuje-li stěžovatel k tomu, že procesní hospodárnost vyžadovala spojení všech nároků v jedné žalobě, bránil by tomu zákaz hromadění žalob u okresního soudu, an souhrn nároků převyšoval 5000 Kč (§ 227 c. ř. s.). K tomu, zda snad byly žaloby neúčelně a zbytečně podány odděleně, ač mohly býti částečně spojeny, bylo by lze hleděti jen při úpravě útrat.

Citace:

č. 11250. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 626-628.