Čís. 11128.

Zájemné popsání vnesených svršků podle § 1101 obč. zák. jest prozatímním opatřením, jež sice není uvedeno v exekučním řádě, o němž však platí co do řízení předpisy §§ 378 až 402 ex. ř. o prozatímních opatřeních, najmě i ustanovení § 394 ex. ř.
Nárok na náhradu škody podle § 394 ex. ř. Důvod, pro který se ukázalo prozatímní opatření neoprávněným, jest nerozhodný pro odpůrcův nárok na náhradu škody; nárok ten nelze posuzovati podle XXX. hlavy obč. zák.
Uplatňování nároku na náhradu škody podle § 394 ex. ř., i když se děje dodatečně, nemůže se díti žalobou, sporem a rozsudkem, nýbrž jen návrhem, o němž po šetření podle § 55, odstavec druhý a třetí, ex. ř. rozhoduje soud usnesením. Jen, jde-li o prozatímní opatření povolené cizozemským, soudem, lze se domáhati náhrady podle § 394 ex. ř. pořadem sporného řízení.
(Rozh. ze dne 31. října 1931, R I 729/31.)
Žalobce domáhal se na žalované firmě náhrady škody, jež mu prý vznikla tím, že na žádost žalované bylo povoleno a provedeno prozatímní opatření zájemným popsáním vnesených svršků žalobcových (§ 1101 obč. zák.). Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud k rekursům obou stran zrušil napadené usnesení i s rozsudkem prvého soudu a s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu pro nepřípustnost sporného řízení.
Důvody:
Žalobce dovozuje v rekursu, že jeho nárok na náhradu škody proti žalované firmě má oporu v ustanovení § 394 ex. ř., protože vymáhaná škoda vznikla mu tím, že na žádost žalované firmy bylo jí povoleno a provedeno prozatímní opatření zájemným popsáním vnesených svršků podle § 1101 obč. zák., a protože se žádost o prozatímní opatření ukázala neoprávněnou. Tento obsah žalobcova rekursu dává nej vyššímu soudu podnět, by se obíral podle § 240, třetí odstavec, c. ř. s. a § 42 j. n. z úřadu především otázkou přípustnosti právního pořadu, jež nebyla dosud vůbec zkoumána v souzené rozepři. Z procesních spisů, zvláště ze žalobcova přednesu, plyne nepochybně, že se žalobce domáhá na žalované firmě náhrady za majetkovou újmu, jež mu byla způsobena zájemním popsáním vnesených svršků, jež bylo na žádost firmy usnesením okresního soudu ze dne 29. dubna 1929 povoleno a vykonáno, ale bylo pak usnesením krajského soudu jako soudu rekursního ze dne 3. září 1929 potvrzujícím rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 1929 zrušeno jako neoprávněné. Jest tedy správné tvrzení žalobcova rekursu, že se žalobní nárok opírá o ustanovení § 394 ex. ř., třebaže na ně nebylo žalobcem dříve výslovně poukázáno, neboť zájemní popsání vnesených svršků podle § 1101 obč. zák. jest prozatímním opatřením, jež není sice uvedeno v exekučním řádě, ale o němž platí co do řízení předpisy §§ 378 až 402 ex. ř. o prozatímních opatřeních, tudíž í ustanovení § 394 ex. ř. Že tomu tak, bylo podrobně vyloženo a odůvodněno již v rozhodnutích čís. 5654, 8131 a 8773 sb. n. s. a s tohoto stanoviska vycházel nejvyšší soud i v rozhodnutí ze dne 21. listopadu 1929. Podle § 394 ex. ř. jest ten, na jehož návrh bylo povoleno prozatímní opatření, povinen nahradili odpůrci majetkové újmy z prozatímního opatření, mimo jiné i tehdy, když se žádost o zatímní opatření »i jinak« ukázala neoprávněnou. Z toho plyne, že důvod, pro který se ukázalo prozatímní opatření neoprávněným, jest nerozhodný pro odpůrcův nárok na náhradu ve smyslu § 394 ex. ř. a že tento nárok nelze posuzovali podle XXX. hlavy obč. zák., nýbrž jen podle zvláštního ustanovení § 394 ex. ř., tvořícího výjimku ze všeobecné zásady § 1295 obč. zák. (Viz rozhodnutí čís. 5193 a 9906 sb. n. s.). Avšak uplatňování nároku na náhradu škody podle § 394 ex. ř., i když se děje dodatečně, nemůže se díti žalobou, sporem a rozsudkern, nýbrž jen způsobem pro tento případ v § 394 ex. ř. zvláště předepsaným, návrhem, o němž po šetření podle § 55 odstavec druhý a třetí ex. ř. rozhoduje soud usnesením. Tento zvláštní předpis sleduje účel, by se nároky odpůrcovy na náhradu majetkové škody vyřídily přímo v exekučním řízení, nikoliv nákladným sporem. (Viz rozhodnutí čís. 2999 a 5763 sb. n. s.) Jen kdyby šlo o prozatímní opatření povolené soudem cizozemským, bylo by lze — jak bylo vyloženo v rozhodnutí čís. 4220 sb. n. s. — domáhati se náhrady podle § 394 ex. ř. pořadem řízení sporného. — ježto bylo v souzené rozepři jednáno a rozhodováno o nároku, pro jehož uplatňování není pořad práva (pořad sporného řízení) podle zákona přípustný, jde o zmatečnost vytčenou v § 477 čís. 6 c. ř. s., k níž jest přihlížeti z úřadu v každém období řízení, pročež bylo k rekursům obou stran rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

Čís. 11128. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 410-412.