Čís. 11088.

Šeky (zákon ze dne 3. dubna 1906, čís. 84 ř. zák.).
Platnosti podpisu šekovníka není na závadu, že předtiskující razítko jeho firmy přesahovalo rozměr šeku, takže chybělo několik písmen.
(Rozh. ze dne 16. října 1931, Rv I 1585/31.) Šekový platební příkaz proti vydateli šeku procesní soud prvé stolice zrušil. Důvody: Z prvopisů šeků jest zjištěno, že oba Šeky, vydané žalovanou bankou na banku A., jsou opatřeny na rubu podpisem Josefa S-a, na jehož řád oba šeky zněly a dalším rubopisem žalující banky ve prospěch řádu banky Ú., a že pod tímto rubopisem jest doložka o předložení a nezaplacení šeků ze dne 23. prosince 1930, opatřená razítkem, reprodukujícím valnou část firemního znění šekovníika s připojenými dvěma podpisy. První tři písmena a poslední dvě písmena firemního znění šekovníka na rubu šeku scházejí, což se stalo očividně tím, že razítko přesahovalo na obou koncích skrovný rozměr papíru obou šeků, obzvláště po jejich šíři skrovný. Podle rejstříkového zápisu znamená se firma »banka A.« tím způsobem, že pod znění firmy, vytištěné nebo kýmkoliv předepsané, připojují své podpisy dva funkcionáři banky v různých skupinách určitě naznačených. Z toho vyplývá, že tomuto požadavku nebylo vyhověno a že proto nelze uznati, že byl splněn přesný požadavek § 16 šek. zák. Slova »vyhledává se« a doslov celého tohoto ustanovení nepřipouští pochybnosti o tom, že tu jde o náležitost formy přísně požadovanou, z níž nelze nic sleviti. Není tedy prohlášení šekovníkovo podepsáno a pro splnění této ryze formální náležitosti, na kterou zákon připíná tak důležitý důsledek, že bez tohoto předpokladu nelze vykonávati postihová práva proti vydateli a rubopiscům, jest zcela nerozhodné, že splnění formy jen náhodou nebylo docíleno, a nerozhodné jsou i úvahy o tom, jaký právní účinek jest snad připisovati tomu, že by užitím alonge neb použitím rukopisného vypsání firemního znění nebo jiným způsobem snad mohlo býti zabráněno tomu, by se neporušil způsob předepsaný pro podpis. Třebaže tedy vzhledem k rukopisné stejnosti nevzniká pochybnost o tom, že datum 18. prosince 1930 patří k prohlášení o předložení šeků a jich neplacení, takže splněna podmínka, že prohlášení obsahuje datum presentace, — jest pro nedostatek podpisů rozhodnouti, že nenastaly podmínky k výkonu postihu proti vydateli. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Jde o to, zda jest v souzeném případě vyhověno požadavkům § 16 zákona ze dne 3. dubna 1906, čís. 84 ř. zák. Toto zákonné ustanovení nařizuje kromě jiného, že k uplatnění regressního práva proti vydateli a indosantům jest zapotřebí, by i presentace, i neobdržení zar placení bylo osvědčeno, buďsi protestem nebo prohlášením na šek připojeným a podepsaným, jež obsahuje i datum presentace. Tato forma jest, jakž vyplývá z § 16 cit. zák., přísně požadována a platí zejména tato přísnost, i pokud se týče podpisu šekovníka na šeku. V souzeném případě byla šekovníkem firma A., jejíž firma znamenala se, jak zjištěno, tak, že pod znění firmy vytištěné neb kýmkoliv předepsané připojují své podpisy dva funkcionáři banky v různých skupinách určitě naznačených. Podpis této firmy vyžaduje tedy především vytisknutí nebo předepsání znění firemního, to jest firemního znění tak, jak jest zapsáno v obchodním rejstříku, tedy bez zkratek nebo zkomolenin tohoto znění. Ze šeků však vyplývá, že při podpisu firmy není znění firmy uvedeno tak, jak jest zapsáno v rejstříku, nýbrž způsobem takovým, jak již prvý soud k tomu poukázal, totiž s vynechánim prvnich tři pismen a posledních dvou pismen. Následkem toho nelze pokládati tento podpis za firemni podpis banky A. po rozumu § 16 cit. zák. Právem proto usuzuje prvý soud, že prohlášeni šekovnikovo neni podepsáno. Když tomu tak, pak ovšem pro nedostatek řádného podpisu nenastaly podmínky pro výkon postihu proti vydateli.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu k dalšímu jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Jde o rozřešení otázky, zda lze prohlášení šekovníka na šecích považovati za podepsané, jak vyžaduje § 16 zákona ze dne 3. dubna 1906, čís. 84 ř. zák. Oba nižší soudy na tuto otázku odpověděly záporně, protože prý podpis šekovníka, bauky A., v jehož předtisku firmy chyběla první tři a poslední dvě písmena, nelze pokládati za firemní podpis. V té příčině zjistil již soud prvé stolice při ústním jednání podle předložených prvopisů obou šeků, že první tři a poslední dvě písmena firemního znění na rubu šeků chybějí, dodávaje, že se to »očividně stalo tím, že razítko přesahovalo na obou koncích skrovný rozměr papíru obou šeků, zvláště po jejich šíři skrovný«. Pouhý pohled na prvopisy obou šeků, tvořících obdélníček asi 10X6 cm, přesvědčí každého, že úsudek tento je správný. O tom kdo je šekovníkem a od koho pochází ono prohlášení na rubu šeků, nemůže býti pochybnosti. Všecky námitky, které v té příčině uváděla strana žalovaná, jest uznati za liché, neboť za těchto okolností nelze mluviti o vadhosti podpisu, která by měla v zápětí jeho neplatnost, jak to má na mysli § 105 směn. zák., poněvadž není takového rázu, by v tomto případě mohla vzniknouti pochybnost o tom, že jde o podpis šekovníka, zvláště když razítko firmy šekovníkovy potřebuje ještě doplnění podpisy dvou zástupců, proti kterým však v souzeném případě v žádném směru nebylo námitek. Podle toho jest na otázku o platnosti podpisu šekovníka na obou šecích odpověděti kladně. Oba nižší soudy, vycházejíce z opačného názoru, nezabývaly se námitkami věcnými a bylo proto oba rozsudky zrušiti.

Citace:

Čís. 11088. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 338-340.