Čís. 11010.

Pojišťovací smlouva.
Pojištění proti škodám nebo proti povinnému ručení není podmíněno vlastnictvím věci, k níž se pojištění vztahuje; může je uzavříti každý, kdo má na tom zájem.
Pojišťovací smlouvu lze dojednati i ústně.
(Rozh. ze dne 19. září 1931, Rv I 1232/30.) Žalující pojišťovna domáhala se na žalovaném zaplacení pojišťovací premie z pojištění havarijního (pojistka čís. 556092) a z pojištění proti povinnému ručení (pojistka čís. 285107). Žalovaný namítl, že není vlastníkem automobilu a že neuzavřel pojišťovací smlouvu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že zamítl žalobu o zaplacení premie z havarijního pojištění. Důvody: Co se týče odvolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci, přisvědčuje odvolací soud názorům prvého soudce, že pojištění proti povinnému ručení a pojištění havarijní může uzavříti každý, kdo na tom má zájem, v souzeném případě žalovaný, který sice nebyl vlastníkem auta, avšak s autem provozoval podnik, který byl u úřadu ohlášen na jeho jméno. Směrodatným pro platnost pojišťovací smlouvy může býti jen, zda žalovaný učinil návrh na pojištění a dal znáti, že míní uzavříti se žalující společností pojišťovací smlouvu. Tak jest tomu u pojištění proti povinnému ručení. Žalovaný připustil, že návrh na pojištění proti povinnému ručení podepsal. Slyšen byv v odvolacím řízení, musel i připustiti, že zástupci žalující strany K-ovi, který návrh s ním sepisoval, nic o tom neříkal, že pojištění nemíní uzavříti ve vlastním jméně, nýbrž pro majitele auta, W-a. Jest proto věřiti tvrzení svědka K-a, že se žalovaný vydával za vlastníka auta. Žalovaný podepsal návrh vlastním jménem a neměl zástupce žalující strany příčinu se domnívati, že nikoliv žalovaný, nýbrž W. má býti návrhem vázán. Žalovaný by nemohl úspěšně tvrditi, že při návrhu byl v omylu, který způsobil zástupce žalující strany, nebo, který by mu z okolností musil býti nápadným (§ 871 obč. zák.). Pojišťovací smlouva o pojištění proti povinnému ručení stala se tedy právoplatnou přijetím návrhu žalovanou stranou, pročež rozsudek prvé stolice v tomto rozsahu bylo potvrditi.
Podstatně jinak má se věc ohledně havarijního pojištění. V tomto případě nepodepsal žalovaný sám návrh, nýbrž W. jménem žalovaného. Návrh ten byl by pro žalovaného jen tenkráte závazným, kdyby k tomu W-a byl splnomocnil, aneb aspoň dodatečně podpis ten schválil aneb ke smlouvě přistoupil. Prvý soudce béře za prokázáno, že žalovaný se zástupcem žalující strany K-em uzavřel smlouvu ústně, že ke sdělení W-a, že návrh jeho jménem byl podepsán, nezaujal stanovisko a tudíž mlčky s návrhem souhlasil, a že žalovaný napotom slíbil placení prémií. Pojišťovací smlouva má za podklad jen písemný návrh a netvrdí ani žalující strana, že polize byla vyhotovena na podkladě ústní dohody. I z toho, že zástupce žalující strany považoval za nutné, by písemný návrh dal vyhotoviti a podepsati, vychází s dostatek najevo, že žalující strana považovala písemnou formu za podstatnou pro platnost smlouvy. V dalším vyvodil odvolací soud ze skutkových okolností, že žalovaný nesplnomocnil W-a, by jeho jménem uzavřel smlouvu aniž že s uzavřením smlouvy souhlasil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany. Důvody:
K dovolání žalovaného: Že osoba, pojištěná proti škodám nebo proti povinnému ručení, jest vlastníkem věci, k níž se pojištění vztahuje, jest sice obyčejným zjevem, než vlastnictvím tím není podmíněna platnost smlouvy, jelikož vlastnost pojistníka jako majitele věci (automobilu) není o sobě pramenem nebezpečenství, což dovolání přezírá. Stačilo proto ke vzniku smlouvy, že žalovaný používal pojištěného automobilu ve svém podniku, a nezáleželo na tom, že nebyl vlastníkem pojištěného auta. Jest i nerozhodné, zda se žalovaný vydával za vlastníka automobilu nebo zda byl zprostředkovatelem pojišťovny za něho pokládán. Posoudil tudíž odvolací soud věc bez právního omylu, vysloviv názor, že pojištění proti povinnému ručení (proti škodám) může uzavřití každý, kdo má na tom zájem. V této příčině nebylo třeba dalšího zjišťování neb usuzování, a není napadený rozsudek zmatečný ani odvolací řízení vadné proto, že se tak nestalo. Měl-li však žalovaný pojistný zájem, třebaže nebyl vlastníkem automobilu, záleželo pro posouzení věci jen ještě na tom, zda žalovaným byl učiněn platný návrh na pojištění, ano nebylo sporné, že pojišťovna přijala návrh a podle něho vydala pojistku. Nebylo proto ani zapotřebí nahlédnouti do samé pojistky, pokud se týče do všeobecných pojišťovacích podmínek, o jichž obsahu vůbec nevznikl spor, a jest tudíž i v těchto směrech neodůvodněna výtka zmatečnosti rozsudku odvolacího soudu a vadnosti jeho řízení. Dovolací důvody § 503 čís. 1, 2 a 4 c. ř. s. nejsou tudíž opodstatněny. Lichá jest však i výtka činěná s hlediska § 503 čís. 3 c. ř. s., že zejména i odvolací soud svému rozhodnutí položil za základ zcela jiný žalobní důvod, než byl uveden žalobkyní v žalobě, neboť, nehledíc k tomu, že žalobce se opírá o pojišťovací smlouvu a že i odvolací soud jen s tohoto hlediska posoudil věc, nešlo by vůbec o předpoklad skutkový, jejž má na mysli § 503 čís. 3 c. ř. s. Ani tento dovolací důvod není tedy opodstatněn, pokud se týče není ani po zákonu proveden.
K dovolání žalobkyně (pojistka čís. 556092): Lze připustiti, že pojišťovací smlouvu lze dojednati také ústně, než, že se tak stalo, nebylo žalobkyní v prvé stolici předneseno. Žalobkyně v prvé stolici netvrdila, že vyhotovila pojistku na podkladě ústní dohody, opírala žalobu o tvrzení, že žalovaný vlastnoručně podepsal písemný návrh, pokud se týče, když bylo zjištěno, že se tak nestalo, že jej za něho podepsal W. jako jeho zmocněnec a že žalovaný přijal úhradní lístky a pojistku bez výhrady a tím smlouvu schválil. Nevychází proto odvolací soud z mylného právního stanoviska, že pojišťovací smlouva má za základ jen písemný návrh, a, jelikož bylo zjištěno, že žalovaný W-a nezmocnil, by návrh za něho podepsal, správně z toho usoudil, že žalovaný co do pojistky č. 556092 písemný návrh neučinil. Ale odvolací soud správně dolíčil, že žalovaný dodatečně neschválil ani podpis návrhu ani samu pojišťovací smlouvu.

Citace:

Čís. 11010.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 201-203.