Čís. 10989.Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.Nevyžaduje se, by podpis akceptantův byl umístěn pod kontextem směnky; může se tak státi na líci směnky kdekoliv, i napříč.(Rozh. ze dne 17. září 1931, Rv I 1303/31.)Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Námitka, že směnka jest neplatná, jelikož není žalovanými jako příjemci podepsána, ani se příjemci nepodepsali pod kontextem směnky, nýbrž na straně přes kontext, není v zákoně odůvodněna. Podle § 19 (3) směn. zák. platí za neobmezené přijetí, podepíše-li se směnečník na líci směnky i jen svým jménem nebo firmou. Toto jasné znění zákona nelze vykládati tak, že se akceptant musí podepsati pod kontext směnky; naopak stačí jako přijetí, když se směnečník podepíše kdekoliv na líci směnky. Na tom nezmění nic ani ustanovení § 19 (2) směn. zák. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Prvý soud správně uvedl, že směnka, o niž jde, obsahuje všechny podstatné náležitosti směnky podle § 3 směn. zák. a náležitě odůvodnil, proč o neplatnosti směnky nemůže býti řeči, ustanovením § 19 (3) směn. zák., podle něhož platí za neomezené přijetí, podepíše-li se směnečník na líci směnky i jen svým jménem nebo firmou. Také soud odvolací má za to, že tomuto doslovu zákona nelze rozuměti tak, jak žalovaní za to mají, totiž že se akceptant musí podepsati pod kontext směnky.Nejvyšší soud nevyhověl dovolaní.Důvody:Dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (čís. 4 § 503 c. ř. s.), leč neprávem, neboť odvolací soud posoudil věc po právní stránce úplně správně, dospěv k úsudku, že směnečný zákon nijak nevyžaduje, by podpis akceptanta byl umístěn pod kontextem směnky. Ze slovesa »podepsati« to vyvozovati nelze, neboť jest rozeznávati přechodné sloveso podepsati (něco) a zvratné sloveso »podepsati se«. Podle § 19 (3) sm. zákona stačí, podepíše-li se směnečník na líci směnky i jen svým jménem. Bližší místo není předepsáno a proto se tak může státi kdekoliv, i napříč. Tento názor zastává také prof. Dr. František Rouček ve svém novém Československém právu směnečném, 5. vyd., str. 116, jehož dovolatelé se sami dovolávají.