Čís. 11082.

Pozemková reforma.
Zákaz zatížiti zabrané nemovitosti bez souhlasu Státního pozemkového úřadu se nevztahuje na exekuční zatížení pro dané a veřejné dávky.
(Rozh. ze dne 15. října 1931, R II 292/31.)
Soud prvé stolice zamítl exekuční návrh zemského výběrčího úřadu, by byla na nemovitostech povolena exekuce vnuceným zřízením záznamu zástavního práva pro dávku z přírůstku hodnoty, ježto na nemovitostech vázne poznámka záboru a bez svolení Státního pozemkového úřadu nelze zabavení povoliti. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Neprávem zamítl prvý soud žádost z důvodu, že na nemovitostech vázne poznámka záboru á že bez svolení Státního pozemkového úřadu nelze povoliti exekuci záznamem práva zástavního. Neboť zákaz zadlužení (§ 35 příď. zák. ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 sb. z. a n.) nevztahuje se na daně a veřejné dávky. To jest patrno z doslovu § 33 cit. zák., podle něhož náhrada za přídělovou cenu vázne v pořadí za veřejnými daněmi a dávkami, zákon tedy připouští, by zabrané nemovitosti mohly býti zatíženy daněmi a veřejnými dávkami. Dávka z přírůstku hodnoty jest veřejnou dávkou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nelze přisvědčiti názoru dovolacího rekursu, že rekursní soud pochybil, povoliv, ač souhlas Státního pozemkového úřadu se zavazením nebyl vykázán, na nemovitostech zabraných po rozumu zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n. záznam zástavního práva pro dlužnou dávku z přírůstku hodnoty (§ 37 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., dodatek III, vládního nařízení ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n.). Otázkou přípustnosti zavazení nemovitostí podléhajícících pozemkové reformě pro daně a veřejné dávky zabýval se již nejvyšší soud v rozhodnutí uveřejněném ve sb. n. s. pod čís. 9883. Šlo o nemovitost z přídělu a nejvyšší soud na základě úvah v tomto rozhodnutí blíže uvedených, hledě k ustanovení § 33 přídělového zákona dospěl k závěru, že k zavazení nemovitosti pro daně a veřejné dávky souhlasu Státního pozemkového úřadu nebylo třeba. Tytéž úvahy, na něž se odkazuje, dopadají i u nemovitosti státem za pozemkové reformy zabraných. Pokud jde o zákonné ustanovení, jest to ustanovení §§ 47 a násl. náhradového zákona, z něhož plyne, že u zabraných nemovitostí k zavazení pro daně a veřejné dávky není třeba souhlasu Státního pozemkového úřadu. Podle uvedených §§ mají totiž při rozvrhu přejímací ceny místo ustanovení exekučního řádu o rozvrhu nejvyššího podání, tím přiznává se daním a veřejným dávkám po případě i přednostní uspokojení a zákon nečiní je závislým na souhlasu Státního pozemkového úřadu. Z toho, že záborový zákon v § 7 co se týče daní a veřejných dávek výslovně nečiní výjimku ze zákazu zavazení bez souhlasu Státního pozemkového úřadu, nelze s úspěchem dovozovati, že í k zavazení pro daně a veřejné dávky jest třeba tohoto souhlasu. V tom směru odkazuje se na úvahy uvedené v citovaném rozhodnutí čís. 9883 sb. n. s. Co se týče rozhodnutí čís. 6014, 6133, 7711, 7148, 7859, 7934 sb. n. s., jichž se dovolací rekurenti dovolávají, nedopadají rozhodnutí ta, ježto se netýkají daní ani veřejných dávek, nýbrž dluhů soukromoprávních. Rekursní soud právem povolil žádané zavazení a o dovolacím rekursu do napadeného usnesení bylo se usnésti, jak se stalo.

Citace:

Čís. 11082. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 330-331.