Čís. 11277.

Vojenské zaopatřovací požitky (zákon ze dne 17. února 1922, čís. 76 sb. z. a n.).
Při zajištění pohledávky státu již za živobytí choromyslného neplyne z předposledního odstavce § 92 zák. čís. 76/1922, že choromyslný nebo jeho zákonný zástupce jest po vinen, by při tom spolupůsobil.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1931, Rv 1732/30)
Legionář Josef J. byl ošetřován v ústavu pro choromyslné. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se československý erár na opatrovníku Josefa J-a, by byl uznán povinným vydati prohlášení, že svoluje, by vklady, jež má Josef J., byly vinkulovány pro vojenskou, správu pro její pohledávku z důvodu ošetřovacích výloh, totiž oč za Josefa J-a vojenská správa hradí více, než činí výslužné, pokud se týče zaopatřovací požitky. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací soud pokládá sice za správný vývod odvolatele, že ustanovení § 92 předposlední odstavec zákona čís. 76 z roku 1922 jest vykládati tak, že si stát může svou pohledávku již za živobytí choromyslného zajistiti, nesouhlasí však s postupem, jak bylo za zajištění to žádáno. Podle opatrovnických spisů navrhla finanční prokuratura podáním z 31. srpna 1928 zajištění, žádajíc, by vklady choromyslného Josefa J-a. byly pro ošetřovací výlohy vinkulovány a dány do zástavy a by žalovaný opatrovník prohlásil, že s vinkulací a se zřízením práva zástavního souhlasí. Opatrovník, poukazuje na nuzné poměry choromyslného, jen částečně projevil souhlas; žalující strana žaluje, by bylo uznáno právem, že jest povinen vydati prohlášení, že svoluje, by oba vklady choromyslného Josefa J-a. byly pro pohledávku vojenské správy z titulu ošetřovacích výloh vinkulovány a do zástavy dány. Podle názoru odvolacího soudu není třeba takového prohlášení opatrovníka k zajištění, jež citovaný zákon státu přiznává, neboť není o tom výslovného ustanovení. Soud opatrovnický i bez takového prohlášení opatrovníka může vinkulaci a zřízení zástavy podle zmíněného zákona provésti v cestě nesporné, a není tudíž žalobní nárok po právu odůvodněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání opřené jen o dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. není důvodné, neboť z ustanovení předposledního odstavce § 92 zákona ze dne 17. února 1922 čís. 76 sb. z. a n., že pohledávka státu může býti zajištěna již za živobytí choromyslného, neplyne, že tento nebo snad jeho zákonný zástupce jest povinen, by při tom spolupůsobil vůbec, pokud se týče prohlášeními, jejichž vydání se žalobce domáhá.

Citace:

č. 11277. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 668-669.