Čís. 10962.

Úmluva, že sudištěm jest příslušný soud v X. (v místě, kde byl jen okresní soud), jest neurčitá a tudíž neplatná a nezávazná.
(Rozh. ze dne 8. září 1931, R I 474/31.)
V písemné dohodě o dodávce ujednaly strany, že sudištěm jest příslušný soud v Ústí nad Labem. Žalobu o zaplacení kupní ceny 55140 Kč zadal prodatel na krajském soudě v Litoměřicích. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Prvý soud odůvodňuje usnesení, odmítající žalobu, najmě tím, že doložka o příslušnosti jest prý nejasná a neodpovídá přesným předpisům § 104 prvý odstavec j. n. Rekursní soud nemůže s tímto názorem prvého soudu souhlasiti. Ze stran, které uzavřely písemnou dohodu ze dne 21. ledna 1930, bydlí jedna strana (žalobce) v Ústí a druhá strana (žalovaný) v Praze. Z této dohody mohou každé straně proti druhé vzejíti právní nároky a povinnosti, jest pochopitelné, že by bylo neúčelné, by žaloby z dohody musily býti podány u různých soudů podle toho, která strana jest žalována, a že proto strany doložkou ujednaly, že pro všechny spory z dohody příslušným jest soud žalobcova bydliště, jest přisvědčiti žalovanému v tom, že doložka není zcela přesně upravena. Nicméně vyhovuje předpisu § 104 prvý odstavec j. n. a obsahuje výslovné ujednání, že pro všechny spory z dohody jest příslušným soud podle žalobcova bydliště. Toto bydliště, Ústí, jest v doložce jmenovitě uvedeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Úmluva, že sudištěm je příslušný soud v Ústí n. L., je neurčitá a pro tuto neurčitost není platná a závazná (§ 869 obč. zák.). Připouští možnost různého výkladu a tuto možnost nelze vyloučiti podle obsahu samé listiny, jednak je .možný výklad, že u okresního soudu v Ústí n. L. lze žalovati u všech sporů z dohody, ať je okresní soud v Ústí n. L. věcně příslušný nebo není, tedy výklad, že slova příslušný bylo použito k označení sudiště Ústeckého okresního soudu jako smluveného sudiště bez ohledu na věcnou příslušnost. Dále je možný výklad, že se smlouva o příslušnosti soudu v Ústí vztahovala na okresní soud v Ústí n. L., pokud tento byl věcně příslušný, ale nikoli na příslušnost sborového soudu pro Ústí jinak věcně příslušného pro spory podle samé listiny, takže smlouvou o příslušnosti zůstaly by nedotčeny spory věcně patřící před soud sborový. Posléze jest možný i výklad, že sporná věta znamenati měla úmluvu o příslušnosti pro sudiště žalobcovo podle jeho bydliště a to buď u okresního soudu v Ústí n. L. pro spory věcně patřící před soudy okresní a pro krajský soud v Litoměřicích pro spory věcně patřící na soud sborový. Pro odstranění této nejasnosti neposkytuje ani listina bezpečný podklad a ani strany neuvedly skutečností, jež by mohly bezpečně vésti k odstranění neurčitosti, a snaží se vykládati jen listinu samu, ovšem každá jiným způsobem. Za těchto okolností zůstává obsah listinné dohody zcela neurčitý a dohoda není proto platná. Bylo proto vyhověno dovolacímu rekursu a změnou usnesení rekursního soudu obnoveno usnesení prvého soudu (sb. n. s. 10692).

Citace:

Čís. 10962.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 112-113.