Čís. 11292.

Dvorský dekret ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. se nevztahuje na zabavení dlužníkova nároku na vrácení zálohy složené jím u soudu pro účastníky konkursního řízení.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1931, R II 282/31.)
K zajištění peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce zabavením dlužníkova nároku na vrácení zálohy 10000 Kč, již dlužník složil v konkursní věci u krajského soudu v M. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Dlužník složil z příkazu soudu 10000 Kč podle § 73, druhý odstavec konk. ř. jako zálohu na náklady konkursního řízení, jehož zahájení o jmění firmy L. navrhuje. Složené peníze slouží tedy především ke krytí výloh konkursního řízení. Vymáhající strana mohla by snad navrhovati zabavení zbytku zálohy, který vybývá po krytí hotových výloh a poplatků konkursu a na jehož vrácení by měl složitel pak nárok. Zabavení tohoto zbytku však vymáhající strana nenavrhla. Nehledíc k tomu nebylo by toto zabavení toho času ani přípustné, ježto jde o pohledávku povinného dosud nelikvidní a po právu neexistující (dvorní dekret ze dne 21. září 1838, čís. 291 sb. z. s., čl. IX čís. 5 uv. z. k ex. ř.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud uvádí jako důvod zamítnutí návrhu na povolení exekuce, že pohledávka, která má býti zabavena, není likvidní, a odvolává se na dvorní dekret ze dne 21. srpna 1838 čís. 291 sb. z. s. Tento důvod však neobstojí, neboť v souzeném případě nejde vůbec o placení pohledávky z veřejné pokladny, nýbrž o zabavení nároku povinného na vrácení zálohy složené jím pro účastníky konkursního řízení. Toto vydání (vrácení) jest závislé na tom, zda útraty konkursního řízení nevyčerpají celou složenou zálohu. Není tedy dosud jisto, v jaké částce bude záloha povinnému vrácena, avšak nárok na její případné vrácení jest již po právu. Okolnost, že jde o pohledávku podmíněnou a časem určenou, nemůže býti vedení exekuce na tuto pohledávku na závadu, aniž okolnost, že pohledávka jest dosud co do své výše neurčitá, jen když jest v návrhu přesně označeno, o kterou pohledávku jde.

Citace:

č. 11292. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 692-693.