Čís. 11069.

Byl-li po zabavení svršků u dlužníka podán týmž věřitelem krátce na to návrh na pokračování v exekuci zabavením svršků, jichž dlužník nabyl od posledního zabavení, bylo v návrhu označiti tyto nové části majetku dlužníkova a označiti místo, kde jsou.
(Rozh. ze dne 6. října 1931, R I 512/31.)
Vymáhající věřitelka podala proti povinnému dne 26. června 1930 návrh na povolení mobilární exekuce zabavením a prodejem movitých věcí v držení dlužníka se nacházejících, čemuž bylo vyhověno. Zabavení bylo provedeno dne 24. července 1930 a byly pro vymáhanou pohledávku za účasti vymáhající věřitelky zabaveny movité věci pod pol. 1 —18 v zájemním protokole seznamenané poznámkou podle § 257 ex. ř. Dne 16. srpna 1930 podala vymáhající věřitelka návrh na pokračování v exekuci novým zabavením a prodejem takto nově zabavených dalších svršků, čemuž prvý soud vyhověl, rekursní soud však nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Nelze sice souhlasiti s důvody rekursního soudu, že prý měl exekuční soud rozhodnouti nejprve o návrhu povinné strany na zrušení exekuce, který došel k soudu teprve 11. září 1930, neboť návrh na pokračování v exekuci bylo vyřídili podle skutkového a právního stavu, jaký v té době byl — na což právem dovolací stěžovatelka poukazuje, ale přes to jest rozhodnutí rekursního soudu ve věci správné. Uváží-li se, že při zabavení dne 24. července 1930 vymáhající věřitelka intervenovala a že, jak ze zájemního protokolu zřejmo, tehdy pro pohledávku vymáhající věřitelky poznámkou na sepsaném již zájemním protokole zabavené svršky byly již před tím zabaveny pro četné pohledávky jiných věřitelů, a že by byl musil výkonný orgán podle bodu 82 odstavec 3 a 4 instrukce sepsati a popsati nově nalezené předměty, jest z toho souditi, ač to v zájemním protokole není výslovně uvedeno, že nebyly dne 24. července 1930 nalezeny u dlužníka jiné zabavitelné svršky než ty, jež poznámkou byly zabaveny pro pohledávku vymáhající věřitelky. Za tohoto stavu věci bylo podle obdoby § 54 čís. 3 ex. ř. povinností vymáhající věřitelky, když v krátké době tří týdnů po provedeném zabavení podala návrh na pokračování v exekuci novým zabavením, by v návrhu tom označila ty nové části majetku, jichž dlužník nabyl od posledně provedeného zabavení, a rovněž udala místo, kde se části ty nacházejí. Na to právem poukazoval povinný v rekursu. Poněvadž vymáhající věřitelka této své zákonné povinnosti nedostála, nemělo jejímu návrhu na pokračování v exekuci novým zabavením prvým soudem býti vyhověno, a byl proto návrh ten rekursním soudem zamítnut právem, třebaže se tak státi mělo z jiných důvodů, než učinil rekursní soud.

Citace:

č. 11069. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 307-308.