Čís. 11038.Byl-li s nemanželským otcem ujednán smír o složení odbytného »na místo rozsudků«, jimiž byl ve sporu o uznání otcovství a o placení výživného nemanželský otec odsouzen i k náhradě značných procesních útrat, ke kterýmžto útratám však nebylo při ujednání smíru přihlíženo a ohledně nichž nebylo ve smíru nic ustanoveno, nemělo se schváleni smíru státi bez slyšení zástupce chudé (žalující) strany a bez náležitého ujasnění všech otázek sem spadajících u všech účastníků. Nebylo-li toho šetřeno, jest proti usnesení schvalujícímu smír oprávněn k rekursu i zástupce chudé strany, k jehož (dovolacímu) rekursu jest schvalovací doložku zrušiti.(Rozh. ze dne 1. října 1931, R I 649/31.) Nemanželský otec František M., jenž byl ve sporu o uznání nemanženského otcovství a o placení výživného uznán povinným platiti výživné nezl. Jiřímu B-ovi, dohodl se s poručníkem Františkem B-em dne 22. dubna 1930 na soudním smíru, poručensky schváleném, jímž se zavázal složiti odbytné 10000 Kč. Dr. Arnold S., právní zástupce nezl. dítěte ve,sporu, navrhl, ana strana jím zastoupená požívala práva chudých, by smír byl doplněn tak, že jím nejsou dotčeny útraty právního zastoupení, jež žalující chudé straně byly proti Františku M-ovi přisouzeny a jimiž chudá strana nemůže podle § 70 c. ř. s. disponovati ke škodě svého právního zástupce. František M., byv o návrhu slyšen, prohlásil, že s tímto doplněním nesouhlasí, neboť smír ujednal prý jen pod podmínkou, že jím budou vyrovnány veškeré jeho závazky. Soud prvé stolice vydal usnesení ze dne 15. dubna 1931, jímž vyslovil, že smír ze dne 22. dubna 1930 se týkal jen nároků dítěte proti nemanželskému otci z důvodů výživného, nikoliv i jiných povinností, zejména že jím nebyla upravena a do 10000 Kč odbytného zahrnuta otázka útrat sporu a rozsudečné výroky ohledně útrat sporu že tudíž zůstaly nedotčeny. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a odmítl návrh Dr. Arnolda S-a. Důvody: Soudce v nesporném řízení mohl provésti doplnění smíru jen, kdyby súčastněné strany s tím souhlasily. Odepřel-li František M. k dodatku ke smíru souhlas, stala se otázka, zda smírem byly, či nebyly vyrovnány i útraty sporu, sporná, a nesporný soudce nebyl oprávněn svým usnesením smír doplňovati neb vysvětlovati, an se jeho obsah stal sporným. To musí býti ponecháno řízení exekučnímu a případnému oposičnímu sporu. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu Dr. Arnolda S-a, zrušil usnesení obou nižších soudů, jakož i usnesení poručenského soudu ze dne 22. dubna 1930 a uložil prvému soudu, by o návrhu smíru provedl další řízení a pak o jeho schválení znovu rozhodl. Důvody: Ve smíru jest v odstavci II. řečeno, že smír nastupuje na místo rozsudků, uvedených v odstavci I. V těchto rozsudcích byl však žalovaný nemanželský otec odsouzen k náhradě značných útrat procesních, k čemuž však ve smíru nebylo přihlíženo, a ohledně těchto útrat není v něm nic ustanoveno. Ve sporu o otcovství a o výživné měl však nezl. žalobce zástupce chudých, advokáta Dr. S-a, jenž ho podle tvrzení stížnosti zastupoval také ještě v řízení exekučním. Protože tento zástupce má materielně nároky na přisouzené útraty, dokonce podle § 70 c. ř. s. tak, že je může na základě rozsudků uplatňovati, nemělo dojíti ke schválení návrhu na smír, v němž otázka náhrady útrat nebyla ani dotčena, ana otázka ta nebyla při jednání ani na přetřes uvedena, čímž v této příčině zavdán podnět k různým výkladům a pochybnostem, jmenovitě nemělo se tak státi bez slyšení zástupce chudé strany a bez náležitého ujasnění všech otázek sem spadajících u všech účastníků. Došlo-li přes to ke schválení, stalo se to v rozporu s předpisy § 2 nesp. říz., jmenovitě v čís. 4, 5, 6, 10 a 11, podle nichž nesporný soudce musí dbáti zájmu všech účastníků smlouvy, o jejíž schválení jde, žádné právní jednání bez slyšení všech jich nedopustiti a nezanechati žádné opatrnosti k jich bezpečnosti potřebné, zejména při uzavírání smluv, tedy zvláště smíru, k tomu hleděti, by úmysl účastníků byl jasně vyjádřen tak, by o právních následcích úmluvy nemohly vzniknouti pochybnosti a všem sporům z ní bylo vyvarováno. Není o tom pochybnosti, že tak, jak smír byl uzavřen a schválen, nevyjadřuje zřetelně, co bylo v podstatné otázce úmyslem stran, vedl k nedorozumění o právních následcích úmluvy a byl by příčinou nových sporů. Z těchto důvodů jest přiznati právo ke stížnosti do onoho usnesení také zástupci chudé strany jako účastníku, jemuž však usnesení to dosud doručeno nebylo a nenabylo proto právní moci a nikdo nenabyl posud práv z něho. Proto jest jeho podání, v němž se domáhá doplnění smíru k vůli jeho ujasnění, považovati za rozklad (§ 9 nesp. říz.) proti schvalovací doložce, proti jehož vyřízení přísluší účastníkům rekurs a schvalovací doložce proto nelze přiznati právní moc. Protože řízení o návrhu na smír a jeho schválení podle toho, co bylo řečeno, provedeno bylo nedostatečně a trpí zmatečností i nezákonností, bylo kromě obou usnesení o změně schvalovací doložky i tuto doložku samu zrušiti. Bude nyní na soudu prvé stolice, by řečené závady napravil a pak znova rozhodl.