Čís. 10992.

Strana, nepřipravivší se dostatečně k roku, dala příčinu k jeho odložení (§ 142 c. ř. s.).
Jest bez významu, zda strana, jež dala příčinu k odložení roku, má na tom vinu.
(Rozh. ze dne 17. září 1931, R II 252/31.)
V syndikátním sporu uložil soud prvé stolice (vrchní soud) žalobci náhradu útrat za odložený rok.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
V syndikátním sporu domáhá se žalující strana na žalovaném státu náhrady škody, záležející v útratách jejího právního zástupce za právnické práce; útraty jsou v žalobě uvedeny po skupinách s udáním vždy jen úhrnné sumy pro každou skupinu a — pokud nebyly již soudně určeny — nejsou podle jednotlivých úkonů specifikovány, ale byl již v žalcbě nabídnut důkaz specifikovaným účtem právního zástupce. Při prvním ústním jednání popřel zástupce žalované strany mimo jiné také některé položky proto, že nejsou dostatečně specifikovány a doloženy, načež zástupce žalobcův prohlásil,.že k odůvodnění jednotlivých položek předloží zvláštní seznam se specifikací jednotlivých úkonů a že to hned učiniti nemůže. Poté mu byla soudním usnesením specifikace uložena a za tím účelem byl rok odročen. Z tohoto stručného děje jest již vidno, že jsou tu všechny zákonné předpoklady § 142 c. ř. s. pro náhradu útrat za odložený rok. Netřeba zkoumati, zda specifikace měla býti podle § 226 c. ř. s. již obsahem žaloby — jak praví první soud —, neboť jistě měla býti obsahem ústního jednání z důvodů uvedených prvním soudem a proto aby se mohla žalovaná strana o jsoucnosti, nutnosti a účelnosti jednotlivých úkonů vyjádřiti (§ 178 c. ř. s.) a aby mohl předseda dostáti své povinnosti podle § 182 c. ř. s., dbáti úplného vyjasnění věci. Tím pozbývá závažnosti námitka stěžovatelova, že prý jest soudu známá výše odměn za právní zastoupení, takže prý nedostatkem specifikace nebylo znemožněno přezkoumání sporné věci. Vždyť žalující strana sama již v žalobě nabídla důkaz specifikovaným účtem a zvěděla ze žalobní odpovědi, že žalovaný všechny v žalobě uvedené okolnosti a nároky popírá. Nepřipravila-lí se na tento přednes, ač přece musila vě- děti, které částky a za které práce požaduje, a nepředložila-li specifikovaný účet, dala tím »příčinu« k odloženi roku, jak se praví v § 142 c. ř. s. Zmiňuje-li se napadené usneseni také o zaviněni a napadá-li to stěžovatel, jest k tomu podotknouti, že předpis § 142 c. ř. s. jest jen zvláštním případem předpisu § 48 c. ř. s. druhá věta a že jest bezvýznamné, zda strana, jež dala »příčinu« k odloženi roku, má na tom vinu. Tvrzení rekursu, že právní zástupce mohl požadovati celou položku i jen za jediný úkon, jest nezávažné, an sám přiznává, že vykonal několik úkonů a an nabídl důkaz specifikovaným účtem.

Citace:

Čís. 10992.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 163-164.