Čís. 11040.Věděl-li manžel v případě § 156 obč. zák. již v době sňatku o těhotenství manželčině, platí domněnka, že dítě, narozené dříve než 180 dní po sňatku, jest původu manželského, manžel může však žalovati o oduznání manželského původu dítěte, při čemž ho stihá důkazní břímě, že není přirozeným otcem. Předmětem tohoto důkazu není však nemožnost tělesného styku s matkou dítěte, nýbrž nemožnost zplození následkem nesoulože v době kritické. (Rozh. ze dne 1. října 1931, Rv I 455/30.) Manžel domáhal se, by bylo uznáno právem, že žalovaný narozený dne 28. listopadu 1926 z manželky žalovaného nepochází z manželství uzavřeného dne 10. června 1926 žalobcem s matkou žalovaného, a že žalovaného tudíž nelze považovati za manželské dítě. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Podle ustanovení §§ 155 a 156 obč. zák. platí zákonná domněnka o nemanželském původu dítěte narozeného za trvání manželství, avšak před dobou vytčenou v § 138 obč. zák., jen, když manželu před sňatkem nebylo známo těhotenství matky dítěte a manžel do tří měsíců, co nabyl vědomostí o narození dítěte, otcovství k dítěti soudně popře. V souzeném případě věděl žalobce v době sňatku o těhotenství své manželky. V takovém případě dítě narozené v manželství, i narodí-li se před dobou ustanovenou v § 138 obč. zák., jest na rovni dítěti, jež se narodilo v zákonné době, a může jeho manželské zrození jen podle předpisu § 158 obč. zák. býti napadeno tím způsobem, že manžel dokáže žalobou nemožnost zplození. K tomu však nepostačí, že se manžel nabízí svým výslechem prokázati, že s matkou dítěte v době § 163 obč. zák. tělesně neobcoval, nýbrž musí dokázati okolnosti, které možnost zplození jím vylučují, a tu naopak výslechem Karla a Marie N-ových jest zjištěno, že se žalobce s matkou dítěte v kritické době, i v domě manželů N-ových, i jinde scházel a proto nelze uznati na nemožnost zplození dítěte žalobcem a byla žaloba prvým soudem právem zamítnuta. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání dále jednal a znovu rozhodl. Důvody:Neopodstatněné jest žalobcovo dovolání, pokud spočívá na právním názoru, že zákonná domněnka svědčí pro nemanželský původ dítěte. Podle § 156 obč. zák. platí tato domněnka u dítěte narozeného před 180 dny po sňatku jen, když manželovi nebylo před sňatkem známo, že jeho snoubenka jest těhotná. Věděl-li o jejím těhotenství, neplatí tato domněnka, nebo-li — což jedno jest — platí domněnka původu manželského. Žalobce věděl před sňatkem o těhotenství manželčině, zákonná domněnka svědčí proto proti němu, a jeho postihuje důkazní břemeno, že není přirozeným otcem. Předmětem tohoto důkazu jest podle § 158 obč. zák. nemožnost zplození. Ani v tom nelze dáti dovolateli za pravdu, že, když nebyl důkaz o nemožnosti zplození uznán za zdařený provedenými důkazy, nebylo lze upustiti od nabídnutého jím důkazu výslechem stran. Kdyby byl správný právní názor odvolacího soudu, že při důkazu nemožnosti zplození jest dokázati nemožnost pohlavního styku, nebylo by pominutí důkazu výslechem stran vadou řízení. Soud jest povinen zjistiti jednotlivé sporné skutkové okolnosti pečlivým uvažováním výsledků celého jednání a všeho dokazování (§ 272 c. ř. s.) a není povinen prováděti důkazy, jichž výsledek, ať již kladný, ať záporný, by na jeho přesvědčéní již nic nezměnil. To platí podle § 371 c. ř. s. zvláště o důkazu výslechem stran. Námitka, že nelze posouditi význam důkazu před jeho provedením, může dopadati v určitých jednotlivých případech, ale ve své obecnosti jest lichá, neboť, kdyby platila pro všechny případy, byl by soud nucen prováděti všechny stranami nabídnuté důkazy, i kdyby jejich nerozhodnost a snad i svévolnost byly sebe zřejmější, této povinnosti ho však § 272 c. ř. s. výslovně sprošťuje. Opodstatněno jest dovolání, pokud dovozuje, že nezáleží na tom, jak míní odvolací soud, zda žalobce měl před sňatkem příležitost a možnost pohlavního styku s matkou dítěte a že provedením důkazu, že s manželkou před sňatkem v kritické době nesouložil, bylo by také dokázáno, že není otcem dítěte. Předmětem důkazu uloženého žalobci není podle § 158 obč. zák. nemožnost tělesného styku, nýbrž nemožnost zplození, bez soulože nemůže však nastati oplození. Přísné stanovisko odvolacího soudu bylo novější naukou i judikaturou opuštěno (srovnej rozh. čís. 4391 sb. n. s.). Bylo proto třeba určitě zjistiti, zda se žalobci zdařil či nezdařil důkaz o tom, že nesouložil s nynější svou manželkou před sňatkem v kritické době, a rozhodnouti s tohoto hlediska, zda má býti navržený důkaz výslechem stran proveden.