Čís. 11012.

Podepsal-li kdo směnku, nedav jejímu majiteli nijak na jevo, že chce ručiti jen jako rukojmí, jest míti za to, že se zavázal jako přijatel a byl majitel směnky vzhledem k úmluvě s třetí osobou oprávněn, by pojal podpisatele do směnečné adresy.
(Rozh. ze dne 19. září 1931, Rv I 1150/31.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítla žalovaná Helena T-ová mimo jiné neplatnost a nezávaznost svého podpisu na zažalovaných směnkách jednak proto, že směnky byly dodatečně vyplněny proti ujednání uvedením jejího jména v adrese jako dlužnice, kdežto ve skutečnosti byla jen směneční ručitelkou, jednak proto, že proti ustanovení § 62 směnečného zákona není při jejím rukojemském podpisu rukojemské doložky. Procesní soud prvé stolice, zjistiv, že žalovaná podepsala směnku jako přijatelka (akceptantka) a že se i přijetí směnky žalovanou i vyplnění jejího jména v adrese a ostatních podstatných náležitostí směnky stalo na základě výslovného ujednání mezi žalující stranou a manželem žalované Jiřím T-em, ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Důvody: Že žalovaná směnku podepsala jako přijatelka, potvrzuje nejlépe sama směnka, na níž jest podpis žalované strany bez jakéhokoliv dodatku, poukazujícího na směnečné rukojemství. Ostatně žalovaná, kdyby se byla chtěla jen směnečně zaručiti za manžela, byla by se musila podepsati vlastnoručně pod doložkou rukojemství vyjadřující, napsanou před jejím podpisem, což však neučinila. Při tom ovšem jest poukázati i k ustanovení § 63 směn. zák., podle něhož směnečný rukojmí jest zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Námitka žalované strany, že směnka v době podpisu neměla podstatné náležitosti, jest bezdůvodná, ježto se vyplnění stalo na základě ujednání s Jiřím T-em. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Směnkami, o něž jde, jest zjištěno, že žalovaná podepsala své jméno na první stránce směnek pod jménem akceptanta Jiřího T-a (jejího manžela), nepřipojivši slova »jako rukojmí« nebo jinou doložku téhož významu, jest pravda, že svědci Dr. S. a Dr. G. sami se žalovanou o podpisu směnek nejednali a z vlastního názoru nemohli potvrditi, co Jiří T. své manželce k informaci řekl, vyzvav ji, by směnky podepsala. Avšak, i kdyby bylo pravda, že žalovaná, podepisujíc směnky, myslela na základě informace svého manžela, že se podepisuje jako rukojmí, nemohlo by to nic měniti na rozhodnutí sporu. Šlo by o omyl, který nebyl způsoben žalobkyní, nýbrž osobou třetí (jejím manželem). Podle povšechné právní zásady § 871 obč. zák. mohla by žalovaná proti žalobkyni omyl uplatňovati jen, kdyby žalobkyně omyl byla způsobila neb o něm věděla. Podle § 87 sm. zák. směnečný dlužník může činili proti směnečnému platebnímu příkazu jen takové námitky, které plynou ze směnečného práva samého nebo které mu příslušejí bezprostředně proti tomu, kdo právě žaluje. Nemůže proto žalovaná v tomto sporu s úspěchem uplatňovati, že při podpisu směnek byla uvedena v omyl osobou jinou než žalující stranou. Ostatně omyl tvrzený žalovanou jest právně bezpodstatný, poněvadž podle § 63 sm. zák. směnečný rukojmí jest zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Kdyby tudíž žalovaná podepsala směnku »jako rukojmí«, což prý chtěla, byla by stejně zavázána k placení jako nyní, kde směnku podepsala bez rukojemské doložky. Bylo-li však umluveno, že i odvolatelka má podepsati směnky jako směnečník, nelze mluviti o vyplnění směnek proti úmluvě, když v nich byla odvolatelka uvedena jako směnečník.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy zjistily na základě výpovědí svědků Dr. S-a a Dr. G-a ve spojení s obsahem dopisů, že při jednání dne 6. prosince 1929 svolil Dr. S. k zastavení dražebního řízení a povolil se souhlasem Hugona H-a Jiřímu T-ovi splátky po 200 — Kč týdně pod ztrátou lhůt s podmínkou, že první splátka bude zapravena ihned a na zbytek pohledávky 17230 Kč bude dána krycí směnka, podepsaná Jiřím T-em a žalovanou jako akceptanty, že se dne 7. prosince 1920 dostavil Jiří T. k Dr. G-ovi, na nějž ho Dr. S. poukázal, přinesl dopis Dr. S-a, v němž byly uvedeny podmínky, a prohlásil, že přináší ve smyslu dopisu toho první splátku, jakož i dvě směnky, které byly opatřeny podpisy Jiřího T-a a Heleny T-ové. Není sporu o tom, že jde o směnky žalobní, jež kromě podpisu Jiřího T-a vykazují í podpis Heleny T-ové bez jakékoli doložky. Helena T-ová podepsala tedy směnky, aniž jakýmkoli způsobem, zejména připojením rukojemské doložky dala na jevo, že podpisuje jako ručitelka, pokud se týče aniž se zabezpečila proti tomu, by její podpis nebyl vykládán jako podpis akceptantky, což by byla jistě učinila, ana nebyla na směnkách ještě vyplněna adresa. Neprojevila tudíž žalovaná proti žalobkyni nikterak, že chce ručiti jen jako rukojmí a jen projevená vůle smluvníkova jest právně rozhodná (§ 863 obč. zák.). Připojivši prostě svůj podpis, dala naopak na jevo a musila také žalobkyně z toho usuzovati, že se žalovaná zavazuje jako přijatelka, poněvadž podle § 62 sm. zák. lze podpis na směnce pokládati za podpis směnečného rukojmího jen, je-li kryt rukojemskou doložkou. Byla proto žalobkyně, hledíc k obsahu odevzdaných jí nevyplněných směnek, oprávněna, by směnky vyplnila ve smyslu úmluvy s T-em, tedy tak, jak se stalo.

Citace:

č. 11012. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 209-211.