Čís. 11013.

Oceněn-li odvolacím soudem, potvrdivším rozsudek prvého soudu, návrh na vydání příkazu k vyklízení ne výše než 2000 Kč, mezitímní návrh žalovaného, by bylo určeno, že jest nájemní poměr prodloužen na neurčitou dobu podle zákona na ochranu nájemců, pak byl odvolacím soudem oceněn nad 2000 Kč, jest přípustné dovolání i co do příkazu k vyklizení.
(Rozh. ze dne 19. září 1931, Rv I 1590/31.)
Procesní soud prvé stolice ponechal v platnosti vyklizovací příkaz a zamítl mezitímní návrh žalovaného, by bylo určeno, že mezi stranami jest na základě nájemní smlouvy ze dne 9. srpna 1919 nájemní poměr, jenž podle § 2 zákona na ochr. náj. končí dne 30. listopadu 1931, pokud se týče jest prodloužen na neurčitou dobu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a ocenil návrh na vydání příkazu k vyklizení na 1500 Kč, hodnotu mezitímního určovacího návrhu na 4000 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Předeslati jest, že odvolací soud ocenil sice návrh na vydání příkazu k vyklizení na 1500 Kč a spor o mezitímní návrh určovací podle § 259 c. ř. s. na 4000 Kč, že však nicméně jest přípustné dovolání i do výroku o příkazu k vyklizení, poněvadž nelze žalobní nárok ceniti zvláště, neboť jest jeho cena již obsažena v ocenění širšího návrhu mezitímního a dále proto, že rozhodnutí o návrhu na příkaz k vyklizení jest logicky i právnicky závislé na výroku o mezitímním návrhu určovacím, neboť tento jest jeho předpokladem.

Citace:

č. 11013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 211-211.