Čís. 11234.

Nepříčí se předpisu § 226 c. ř. s., opírá-li žalobce žalobu o dva si odporující právní důvody, z nichž k jednomu má býti přihlíženo jen, kdyby druhý podle výsledků sporného řízení nemohl obstáti. Není třeba, by soud při řízení sporu zachoval totéž pořadí právních důvodů jako žaloba a přihlížel k druhému právnímu důvodu teprve, když byl zjistil, že první nelze udržeti, a ho byl výslovně vyvrátil. Není závady, by za podmínek § 235 c. ř. s. nebylo se změnou žaloby domáháno zažalovaného nároku z dalších právních důvodů.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1931, Rv I 2048/30.)
Žalovaní uzavřeli trhovou smlouvu s manžely B-ovými, jež zastupoval žalující advokát. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaných úplaty za prozkoumání trhové smlouvy, tvrdě, že se žalovaní zavázali zaplatiti útraty prozkoumání smlouvy přímo jemu, a že sí mimo to dal z opatrnosti za sporu postoupiti od manželů B-ových nárok na zaplacení útrat prozkoumání smlouvy. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, v podstatě z důvodu, že si dal žalobce postoupiti od manželů B-ových nárok proti žalovaným na zaplaceni útrat prozkoumáni trhové smlouvy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Názor, že žaloba měla býti zamítnuta, protože nedovoleně hromadí dva různé, navzájem se vylučující žalobní důvody, mandát a postup, takže prý nevyhovuje předpisu § 226 c. ř. s. o určitosti žalobního návrhu, neobstojí. Právě tak, jako se nepříčí předpisu § 506 c. ř. s. o určitosti dovolacího návrhu — též dovolateli zvolený — postup, že dovolatel navrhuje zrušení nebo změnu odvolacího rozsudku, nepříčí se ani obdobnému předpisu § 226 c. ř. s., opírá-li žalobce žalobu o dva si odporující právní důvody, z nichž k jednomu má býti přihlíženo jen, kdyby druhý podle výsledků řízení — předem vždy neurčitých — nemohl obstáti. Není proto ani v souzeném sporu překážky, by žalobce netvrdil jednak, že zažalovaný nárok mu vznikl přímo proti žalovaným tím, že se osobně zavázali zaplatiti mu útraty za prozkoumání smlouvy (mandát). a pro případ, že by se mu důkaz o tom nepovedl, že nárok vznikl proti žalovaným přímo manželům B-ovým, těmito byl však na něho přenesen postupem. Při tom není ani třeba, by soud při řízení sporu zachoval totéž pořadí právních důvodů jako žaloba a přihlížel ke druhému právnímu důvodu teprve — jak míní dovolání — když byl zjistil, že první nelze udržeti, a jej byl výslovně vyvrátil, nýbrž soud může, postačují-li mu výsledky řízení, by žalobě z kteréhokoliv z obou důvodů vyhověl, druhý žalobní důvod úplně pominouti. Může-li se žaloba opírati hned původně o několik žalobních důvodů, není ani překážky, by nebyla v témž smyslu pozměněna, pokud to dovoluje ustanovení § 235 c. ř. s. teprve za řízení. Pokud lze v takovém návrhu spatřovati dovolenou změnu žaloby, jest závislé na okolnostech případu, nelze však o tom rozhodovati v dovolacím řízení, ana žalovaná strana proti tomu nic nenamítala, pokud se týče nižší soudy změnu připustily.

Citace:

č. 11234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 600-601.