Čís. 11125.

Úmluvu, podle níž si měl věřitel docházeti pro splátky v den dospělosti, jest vykládati tak, že dlužník má míti po celý den dospělosti splátku po ruce tak, by mohla býti věřiteli, jakmile se dostaví, ihned vyplacena, to i pro případ, kdyby dlužník byl jinak zaneprázdněn a nemohl býti přítomen.
(Rozh. ze dne 30. října 1931, Rv II 669/31.)
Žalobce ujednal se žalovaným, že dlužných 49.000 Kč jest splatno v měsíčních splátkách po 1.000 Kč vždy 1. každého měsíce pod ztrátou lhůt, že si žalobce bude pro jednotlivé splátky choditi a že splátka připadající na 1. červen 1930 bude splatná až 2. června 1930, poněvadž 1. června byla neděle. Žalobce přišel dne 2. června k žalovanému dopoledne do kanceláře pro tuto splátku, nezastihl ho však doma, odešel bez peněz a žalovaný na to dne 3. června 1930 žalobci splátku 1.000 Kč zaslal poštou. Žalovaný vystavil žalobci krycí směnku in bianco pro případ nedodržení splátek. Směnečný platební příkaz na zaplacení dlužného peníze ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti co do 41.000 Kč. Odvolací soud směnečný platební příkaz zrušil. Důvody: První soud dospěl k právnímu závěru, že již proto, že sí žalobce marně pro peníze přišel a žalovaný nezařídil, by byla splátka žalobci zapravena, kdyby přišel v jeho nepřítomnosti, nastala ztráta lhůt a že tím proto nastal případ, kdy žalobce byl oprávněn krycí směnku vyplnili. Než odvolací soud tento právní názor nesdílí. I podle úmluvy stran i podle zákona (§ 903 obč. zák. a čl. 329 obch. zák.) byl v souzeném případě platebním dnem 2. červen 1930, poněvadž 1. června byla neděle. Podle § 903 obč. zák. nastávají právní následky nesplnění závazku nebo zameškání — zde splatnost celé pohledávky — teprve uplynutím posledního dne lhůty. Že něco jiného bylo umluveno, strany netvrdí a není podkladu pro názor, že splatnost byla podle vůle stran omezena na ten okamžik dne 2. června, kdy si žalobce přijde pro peníze. Žalobce ani netvrdí, že úmluvu bylo takto vykládati. Omluva měla podle své povahy jen ten význam, že se dluh, který jako dluh peněžní je podle své povahy dluhem donosným (čl. 325 obch. zák.), stal aspoň pro určitý počet splátek nebo na dobu, pokud žalobce tak chtěl činiti, dluhem odnosným. Byl tím tedy změněn jen způsob plnění, nikoli však čas. Když tudíž žalobce žalovaného nezastihl, při čemž, jak jest zjištěno, vzdálil se žalovaný proto, že byl odvolán, nikoli snad, by se vyhnul placeni, a žalobce byl svědkyní i v tom smyslu informován, nemohl žalovaný přijíti o své právo podle § 903 obč. zák., nýbrž i pak zůstával mu k plnění ještě celý den, tak že právem mohl očekávati, že si žalobce aspoň v obchodních hodinách pro peníze přijde, a že bude žalovaný moci takto plniti, jak plnil opětovně v případech předcházejících. Chtěl-li však žalobce pro tuto splátku způsob plnění změniti tím, že nemínil již pro ni přijíti, vyžadovala zásada poctivého obchodu, by žalovaného na to upozornil, a ku placení vyzval. Žalobce však netvrdí, že žalovaného buď přímo nebo aspoň prostřednictvím úřednice S-ové k plnění vyzval. Právem proto žalovaný mohl ještě celý 2. červen vyčkávati, že bude moci plniti způsobem dosud obvyklým, a proto, když zaslal peníze až 3. června — nelze ještě říci, že byl v prodlení, z čehož plyne důsledek, že žalobce nebyl oprávněn vyplniti krycí směnku. Postup, jak se zachoval žalobce, mohl by vésti k nespravedlivým šikanám v obchodním životě, kde by totiž věřitel mohl i úmyslně přivoditi situace, že by dlužníka nezastihl, a takto si vymoci splatnost celé pohledávky splatné ve splátkách pod ztrátou lhůt.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by po případném dalším jednání znovu rozhodl.
Důvody:
Nemůže sice býti pochybnosti o tom, že měl žalovaný pro sebe celý den 2. června 1930 k zapravení splátky na tento měsíc. Avšak smysl nesporné úmluvy, podle níž si měl žalobce pro splátky v den dospělosti docházeti, nemohl býti (§ 914 obč. zák.) jiný, než že žalovaný má míti po celý den dospělosti splátku po ruce tak, by mohla býti žalobci, jakmile se dostaví, ihned vyplacena, to i v tom případě, kdyby žalovaný byl jinak zaneprázdněn a nemohl býti přítomen. Nelze přece při dluhu odnosném žádati na věřiteli, by za dlužníkem, jemuž určitý den dospělosti jest znám, docházel několikrát; stačí, dostaví-li se jednou v obvyklých obchodních hodinách, vše ostatní jest již starostí dlužníkovou. Žalovaný, chtěje dostáti své povinnosti, měl ostatně dne 2. června 1930 dosti času, by splátku sám donesl žalobci, an mu tento nezanechal určitou zprávu, že se toho dne znovu dostaví, by splátku převzal. Poslal-h žalovaný dlužnou částku teprve 3. června 1930, byl by nepochybně v prodlení, nastala by ztráta lhůt a byl by žalobce oprávněn krycí směnku vyplniti a zažalovati. Než žalovaní tvrdili již v písemných námitkách, že žalobce poskytl žalovanému při splátkách respiro jako při směnečném protestu. Soud prvé stolice sice zjišťuje, že respiro nebylo ujednáno, odvolací soud však toto zjištění nepřezkoumal, ač bylo napadeno, pokládaje zjišťování respira vzhledem k svému odchylnému právnímu názoru za zbytečné. Dovolací soud nemá tudíž bezpečný skutkový podklad, by ve věci mohl ihned rozhodnouti, takže nezbylo, než aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu, by po případném dalším jednání znovu rozhodl.

Citace:

Čís. 11125. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 407-409.