Čís. 11223

Nejen plátce sám, nýbrž i třetí osoba může se domáhati vrácení toho, co zaplaceno, bylo-li plněno omylem k její škodě a příjemce byl placením bezdůvodně obohacen (§ 1431 obč.zák.).
(Rozh. ze dne 4. prosince 1931, Rv II 864/30.)
Žalobce, veřejný společník firmy H., zaplatil žalovanému na provisi 5000 Kč, nevěda, že žalovaný obdržel již provisi od druhého společníka. Těchto 5000 Kč bylo žalobci při likvidaci odepsáno. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném zaplacení 5000 Kč. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů.
Správný je právní názor odvolacího soudu, že nejen plátce sám, nýbrž i třetí osoba může se domáhati vrácení zaplacené částky, bylo-li plněno omylem k její škodě a příjemce byl placením bezdůvodně obohacen (§ 1431 obč. zák.). Pro otázku, kdo může žádati plnění zpět jest tedy rozhodnou skutečnost, na čí újmu byl příjemce obohacen. Slova »proti plnícímu« (»gegen den Leistenden«) v § 1431 obč. zák. jest vykládati v nejširším smyslu, tak jako slova »ten kdo dal« (»Geber«) v § 1435 obč. zák. Zákon tu míní toho, kdo omylem platil nedluh k vlastní škodě. V souzeném případě zjistil odvolací soud, že žalobce zaplatil žalovanému na provisi za prodané dřevo 5000 Kč omylem, nevěda, že žalovaný obdržel provisi již od druhého společníka a že tím byl celý jeho provisní nárok vyrovnán, tedy v předpokladu, že žalovaný nemá na provisích přebráno. Zjistil dále, že žalobci byla tato omylem vyplacená provise 5000 Kč při likvidaci odepsána. Žalobce touto výplatou utrpěl škodu a žalovaný byl bezdůvodně obohacen, poněvadž již neměl žádný nárok na provisi. Že byla žalobci při likvidaci ona částka neprávem odepsána, žalovaný vůbec netvrdil. »Geber« byl tedy v pravdě žalobce, který ovšem platil za společnost, jež mu však tuto platbu neuznala a srazila, poněvadž jí nebyla povinna. Bylo by protismyslné, by se vrácení oné částky měla na žalovaném domáhati společnost, když ji žádná újma nepostihla. Tento názor podporuje i rozhodnutí čís. 8652 sb. n. s., kde se zdůrazňuje, že záleží na tom, zaplatil-li třetí cizí dluh, jenž — jako v souzeném případě — nebyl po právu.

Citace:

č. 11223. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 584-585.