Čís. 11023.

Rozhodovati o námitkách dlužníka, že exekučně vymáhaný nárok okresní nemocenské pojišťovny z jejích platebních rozkazů není po právu, není příslušným soud, nýbrž správní úřad.
(Rozh. ze dne 22. září 1931, R I 543/31.) Žalovaná okresní nemocenská pojišťovna vedla proti žalobci na základě platebních rozkazů exekuci. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se dlužník na vymáhající věřitelce, by bylo uznáno právem, že nárok žalované z platebních rozkazů není po právu, ježto žalobce přijal platební příkazy žalované omylem. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, neshledav opodstatněnou námitku nepřípustnosti pořadu práva. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením jako zmatečné a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Důvody: Strana žalovaná vznesla hned při prvém roku námitku nepřípustnosti pořadu práva a prvý soud námitku tu zamítl. Strana žalovaná odůvodňuje námitku tu tím, že jde o nárok veřejnoprávního správního orgánu, a námitky proti tomu nároku musily by býti uplatňovány u příslušného správního úřadu. Prvý soud zamítnutí námitky odůvodňuje tím, že v souzeném případě nejde o žalobu podle § 35 ex. ř., ježto se v námitkách neuplatňují skutečnosti, které nastaly teprve po vzniku exekučního titulu, a dovozuje, že bylo jednati ve věci samé proto, že nejde o námitky podle § 35 ex. ř. a mohlo by se nanejvýše jednati o námitky jiné. Odvolací soud však shledal, že napadený rozsudek i řízení v prvé stolici trpí zmatečností podle § 477 čís. 6 c. ř. s., ježto bylo rozhodnuto o věci na pořad práva nepatřící. Prvý soud vycházel ze správného názoru, že v souzeném případě nejde o žalobu podle § 35 ex. ř. Předpokladem oposiční žaloby podle § 35 ex. ř. jest, by námitky proti nároku spočívaly na takových skutečnostech, nárok zrušujících, které nastaly teprve po vzniku exekučního titulu. Žalující strana o takovéto skutečnosti žalobu neopírá a dle své podstaty a povahy není žaloba žalobou o zrušení exekuce vůbec, nýbrž žalobou, by nárok strany žalované byl oduznán jako nejsoucí po právu. Ačkoliv prvý soud vyšel ze správného právního stanoviska, že projednávaná žaloba není žalobou podle § 35 ex. ř., jest prvý soud nesprávného dalšího právního názoru, že věc patří na pořad práva. Náleží soudům, by o žalobě o zrušení exekuce, opírající se o jiný důvod, než v § 35 ex. ř. uvedený, rozhodly, leč v souzeném případě nejde vůbec o žalobu o zrušení exekuce. Žalující strana se domáhá prostě výroku, že nárok žalované strany není po právu, a to nárok z platebních rozkazů. Podle ustanovení § 239 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. náleží rozhodovati politickým úřadům o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění. Otázku, zda nárok z platebních rozkazů žalované strany trvá čili nic, náleží tedy řešiti politickému úřadu, nikoliv soudu. An prvý soud námitku nepřípustnosti pořadu práva zamítl a ve věci jednal, rozhodl o věci na pořad práva nepatřící, napadený rozsudek i řízení jemu předcházející trpí zmatečností podle § 477 čís. 6 c. ř. s., a bylo proto rozsudek i řízení v první stolici jako zmatečné zrušiti, a podle § 478 c. ř. s. vyřknouti odmítnutí žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud, obmeziv se při zkoumání věci na vývody rekursu a na jeho konečný návrh, neshledal rekurs oprávněným. Žaloba jest označena zvenčí jako »žaloba oposiční« a její konečná žádost se domáhá výroku, že se vyhovuje námitkám žalující strany, že nárok žalované okresní nemocenské pojišťovny z jejích platebních rozkazů není po právu. I z obsahu žaloby lze jasně seznati, že žalující firma upírá žalované nárok exekučně vymáhaný, tvrdíc, že jí není dlužna částky uvedené v platebních výměrech. V § 239 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. v doslovu novely ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 sb. z. a n. jest ustanoveno, že rozhodovati o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění náleží politickým úřadům, takže k jednání o námitkách proti jsoucnosti nároku, který se opírá o platební výměry okresní nemocenské pojišťovny, není příslušný soud, nýbrž bylo by tyto námitky vznésti u příslušného úřadu správního. Podle § 35 odstavec druhý ex. ř. nebyl by soud příslušným k jednání o těchto námitkách ani, kdyby se žalobní žádost opírala o skutečnosti, které nastaly po vzniku exekučního titulu. Dále se připomíná, že tu vůbec nejde o žalobu podle § 36 čís. 1 ex. ř., neboť tato žaloba předpokládá, že vymáhaný nárok jest sice po právu, ale že nemůže dosud býti exekučně dobýván, poněvadž není ještě splatný nebo vykonatelný (§ 7 odstavec druhý ex. ř.), kdežto v projednávané žalobě se dovozuje, že exekučně vymáhaný nárok není po právu, protože žalující firma žalované okresní nemocenské pojišťovně žádné příspěvky nedluhuje.

Citace:

č. 11023. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 225-227.