Čís. 11270.Povolení vyprošťovací jistoty podle § 391 ex. ř. není na místě, jde-li o nárok na individuelní plnění a ohrožená strana neprohlásila, že jest ochotna spokojiti se místo prozatímního opatření složením určité sumy jako jistoty. Z toho, že navrhovatel ocenil v žalobě hodnotu předmětu sporu »k účelům poplatkovým« určitou částkou, nelze vyvozovati, že jest ochoten spokojiti se místo prozatímního opatření složením této částky jako jistoty. (Rozh. ze dne 17. prosince 1931, R II 400/31). K zajištění nároku, by se odpůrce zdržel určitého jednání, povolil soud prvé stolice prozatímní opatření zápovědí odpůrci, by nepoužíval ve svém obchodě-jistého označení, s tím, že prozatímní opatření nebude vykonáno a již vykonané bude zrušeno na návrh odpůrce, složí-li tento k soudu 5000 Kč. Rekursní soud vyloučil k rekursu navrhovatele z napadeného usnesení doložku, že prozatímní opatření nebude vykonáno a již vykonané bude zrušeno na návrh odpůrce, složí-li tento k soudu 5000 Kč. Důvody: Podle § 391 prvý odstavec ex. ř. má býti vyprošťovací jistota odpůrci povolena jen, stáčí-li to podle povahy případu k zajištění navrhovatele. Toho tu není, jde-li o individuální plnění a ohrožená strana neprohlásila, že jest ochotna místo tohoto prozatímního opatření spokojiti se složením určité sumy jako jistoty (viz Neumannův kom. k § 391 ex. ř.). V souzeném případě jde o nárok na individuální plnění, by se žalovaný zdržel jistého jednání (rozhodnutí sb. n. s. čís. 9659), a žalobce neprohlásil, že je ochoten spokojiti se místo prozatímního opatření složením určité sumy jako jistoty. Nebylo tedy povolení vyprošťovací jistoty na místě, nehledíc ani k tomu, že by jí účel prozatímního opatření byl nadobro zmařen. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Dovolací rekurs, napadající usnesení rekursního soudu, pokud jím bylo změněno usnesení soudu prvé stolice, není oprávněn a stěžovatel se poukazuje na příslušné správné odůvodnění napadeného usnesení, jež nebylo vyvráceno vývody dovolacího rekursu, jimiž lze se zabývati jen potud, pokud se týkají změňující části napadeného rozhodnutí. Z toho, že žalobce ocenil v žalobě hodnotu sporu »k účelům poplatkovým« na 5000 Kč, nelze vyvozovati, že jest ochoten spokojiti se místo prozatímního opatření složením určité sumy jako jistoty. Podle komentáře Neumann-Lichtblau v § 391 ex. ř., jehož se stěžovatel dovolává, není ovšem zapotřebí, by ohrožená strana výslovně prohlásila, že jest ochotna spokojiti se složením jistoty, nýbrž stačí, udala-li peněžitou hodnotu tvrzeného nároku v návrhu na povolení prozatímního opatření, což se tu však nestalo. Neprávem se dovolává stěžovatel ustanovení § 105 patentového zákona, podle něhož má zrušiti soud zajišťovací nařízení, dal-li obviněný přiměřenou jistotu, neboť tu jest zrušení prozatímního opatření proti složení přiměřené jistoty imperativně nařízeno, kdežto podle § 391 ex. ř. lze tak učiniti jen, pokud to podle povahy případu dostačí k zajištění navrhovatele (srov. rovněž komentář stěžovatelem samým dovolaný). Že to nedostačí v tomto případě, kde jde o nárok na individuelní plnění, by se totiž stěžovatel zdržel pozastaveného označení, rozpoznal správně již rekursní soud.