Čís. 10994.Neměl-li ten, kdo podepsal směnku bez rukojemského prohlášení, na základě úmluvy s majitelem směnky v úmyslu podepsati směnku jako příjemce, nýbrž jen jako rukojmí, nebyl bez jeho souhlasu majitel směnky oprávněn dodatečně vepsati jeho jméno do adresy směnky.(Rozh. ze dne 17. září 1931, Rv II 561/31.) Směnečný platební příkaz proti H-ovým a Č-ovi procesní soud prvé stolice zrušil. Odvolací soud ponechal směnečný platební příkaz v platnosti, ohledně Č-a z těchto důvodů: Žalovaný H. odevzdal směnku in bianco vyplněnou, opatřenou jen podpisy manželů H-ových a Č-a, aniž při podpisu tohoto bylo poznačeno, že ručí za směnečný závazek. Poněvadž žalobci s Č-em o směnečném závazku vůbec nejednali, mohli ho uvésti v adrese jako přijatele směnky, třeba že podle ujednání ze dne 7. ledna 1931 Č. měl býti jen rukojmím a mohli žalobci vzhledem k tomu, že Č. svůj závazek tímto způsobem neobmezil a nevyjádřil, míti za to, že Č. přijímá závazek jako akceptant (§ 6 směn. zák.).Nejvyšší soud obnovil ohledně Č-a rozsudek prvého soudu.Důvody:Pokud se týče žalovaného Jakuba Č-a, nelze jeho dovolání upříti oprávnění, neboť odvolací soud neposoudil věc po právní stránce správně, dospěv k úsudku, že žalobci byli oprávněni vyplniti směnku tak, že i jeho uvedli jako směnečníka. Odvolací soud má za zjištěno, že podle ujednání ze dne 7. ledna 1931 měl býti Jakub Č. jen směnečným rukojmím. Podle zjištění procesního soudu prvé stolice v odvolání nenapadeného převzal Jakub Č. rukojemství za žalobce a měl v úmyslu podepsati směnku jako rukojmí. Neměl-li tudíž úmyslu podepsati směnku jako příjemce, nebyl bez jeho souhlasu majitel směnky oprávněn dodatečně vepsati jeho jméno do adresy směnky. Dovolatel Jakub Č. neručí ovšem směnečně jako ručitel, poněvadž nepřipojil rukojemské prohlášení (§ 62 odst. 2 sm. zák.), avšak to neopravňovalo majitele směnky, aby směnku vyplnil protiprávně (srov. rozh. sb. n. s. čís. 9784).