Čís. 11116.

Ve sporu o běžné majetkové užitky (náhrada škody za odcizené dříví) církevního obročí (arcibiskupství), není finanční prokuratura povolána je zastupovati.
(Rozh. ze dne 29. října 1931, Rv II 550/30.)
Žalobě olomouckého arcibiskupství o náhradu za odcizené dřevo z arcibiskupských lesů bylo vyhověno soudy všech tří stolic,
Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání se opírá výslovně jen o dovolací důvod zmatečnosti podle § 501 čís. 1 c. ř. s. a § 477 čís. 5 c. ř. s., vyvrcholujíc ve větě, že, žaluje-li — jako v souzeném případě — arcibiskupství, musí býti zastoupeno finanční prokuraturou a že nezáleží na tom, že jsou předmětem žaloby jen užitky z obročí. Dovolání jest však na omylu. Z jeho vývodů ve spojení s vývody odvolacího spisu vyplývá, že i podle názoru dovolatelů jde spor jen o běžné užitky obročí. Když však tomu tak, jde právě o případ § 2 čís. 9 druhá věta služ. instr. pro fin. prok., podle kteréhož předpisu finanční prokuratura zastupuje církevní jmění a jmění duchovních obročí, pokud jde (o původní nadání jejich nebo) o neporušenost kmenového jmění, nikoli však, pokud při trvajících již církvích neb duchovních obročích zastupovati (nebo vymáhati) jest běžné užitky majetkové (srov. rozh. čís. 8986 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 11116. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 392-392.