Čís. 11227.

Substituce, poznamenaná v pozemkové knize u nemovitosti, na niž se vede exekuce, dovoluje vnucený vklad zástavního práva jen s obmezením, že se zástavní právo vkládá bez újmy substituce, a překáží exekuci vnucenou dražbou vůbec.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1931, R I 920/31.) H66
Vlastnické právo dlužníka k nemovitosti bylo obmezeno fideikomisární substituci ve prospěch nezl. Eduarda T-a. Soud prvé stolice povolil na nemovitost exekuci vnucenou dražbou a vnuceným zřízením zástavního práva. Rekursni soud k rekursu nezl. Eduarda T-a zamítl.návrh na povolení exekuce vnucenou dražbou a povolil exekuci vnuceným zřízením zástavního práva s obmezením, že se vklad děje bez újmy fideikomisární substituce poznamenané ve prospěch nezl. Eduarda T-a. Důvody: Fideikomisární substitut jest budoucím majitelem nemovitosti a má s dočasným jejich majitelem všechna fideikomisární oprávnění, příslušející neobmezenému vlastníku. Má proto zájem na tom, by toto jeho budoucí vlastnictví bylo uchráněno vší újmy, Je tudíž i oprávněn k rekursu proti usnesením, jichž provedení se dotýká jeho práva, tedy nejen proti usnesení povolujícímu soudní dražbu nemovitostí, nýbrž i proti neobmezenému vkladu práva zástavního, jehož provedení může ve svých důsledcích vésti k soudní dražbě nemovitostí, na nichž právo to vloženo (§ 461 obč. zák.). V souzeném případě jde o substituci toho obsahu, že vlastník je povinen postoupiti nezl. Eduardu T-ovi právním jednáním mezi živými veškerý svůj nemovitý majetek s příslušenstvím za postupní cenu, na níž se dohodnou nebo jež bude určena znalci, a, kdyby za života dědice Františka Š-a k tomuto právnímu jednání nedošlo, obdrží majetek do vlastnictví z jeho pozůstalosti nezl. Eduard T. jde o fiduciární substituci podle § 608 a násl. obč. zák. a vlastnictví fiduciáře jest jen vlastnictvím obmezeným s právy a povinnostmi poživatele (§ 613 obč. zák.), takže tu platí ustanovení §§ 511 a násl. obč. zák. Exekuce vnucenou dražbou týká se podstaty statku a takovou exekuci by bylo lze vésti jen se souhlasem náhradního dědice (srov. plenis. rozh. ze dne 24. března 1914, čís. 6852, kniha jud. čís. 209). V případě, o nějž jde, povolena exekuce vnucenou dražbou na základě exekučního titulu, směřujícího jen proti fiduciáři Františku Š-ovi. Vzhledem ke shora uvedeným vývodům nelze takovou exekuci povoliti bez souhlasu substituta, pročež muselo býti usnesení prvního soudu změněno a návrh na povolení exekuce vnucenou dražbou nemovitostí zamítnut. Rovněž jest odůvodněnou stížnost, pokud se domáhá výroku, by se exekuce vkladem zástavního práva stala jen s obmezením, že se vklad děje bez újmy poznamenané fideikomisární substituce nezl. Eduarda T-a, neboť jen fiduciář společně se substitutem mají všecka oprávnění, která jinak příslušejí jedinému neobmezenému vlastníku věci. Třebaže vzhledem k objektivnímu rozsahu práva zástavního podle § 457 obč. zák. jest vklad práva zástavního přípustný, nelze povoliti vklad ten neomezeně, nýbrž jen s obmezením, že se vklad povoluje bez újmy substitučních práv (srov. rozh. n. s. čís. 6412, 8015).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Pro povolení exekuce na nemovitosti zapsané v pozemkové knize jest rozhodný knihovní stav; vyplývá to z ustanovení § 88 ex. řádu, že pro povolení a výkon vkladu platí ustanovení obecného zákona knihovního ze dne 25. července 1871, čís. 95 ř. zák. — ovšem s obměnami v § 88 ex. ř. uvedenými, jež však v souzeném případě nepřicházejí v úvahu — a z ustanovení §§ 101 a 134 ex. ř., podle nichž, nemůže-li vnucená správa nebo vnucená dražba již povolená podle stavu veřejné knihy býti provedena, má exekuce býti zrušena, jakož i z § 133 ex. ř., že k návrhu na vnucenou dražbu má býti přiložen úřední výpis z veřejné knihy. Správnost knihovních zápisů exekuční soud přezkoumávati není povolán. Rekursní soud v napadeném usnesení vyložil správně, že substituce ve prospěch nezletilého Eduarda Š-a, poznamenaná v pozemkové knize ve příčině nemovitostí, na něž se vede exekuce, dovoluje vklad práva zástavního jen s obmezením, že se vklad děje bez újmy substituce, a překáží exekuci vnucené dražby vůbec. Jest proto napadené usnesení ve shodě se zákonem, aniž lze zkoumati hmotněprávní povahu poměru, který jest základem poznámky, což by se v exekučním řízení nemohlo státi.

Citace:

č. 11227. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 589-591.