Čís. 11067.

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.
Podpis na směnce osoby, neuvedené ve směneční adrese, bez rukojemské doložky, nezakládá o sobě směnečný závazek.
(Rozh. ze dne 5. října 1931, Rv I 1401/31.) Ve směnečné adrese byla jako směnečník uvedena jen Božena K-ová. Kromě ní podepsali směnku bez dodatku i Alois K., Marie K-ová a Božena S-ová. Směnečný platební příkaz proti Boženě K-ové, Aloisů K-ovi, Marii K-ové a Boženě S-ové jako přijatelům (spolupřijatelům) směnky ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti. Odvolací soud nevyhověl odvolání Boženy K-ové, vyhověl však odvolání ostatních žalovaných a zrušil ohledně nich směnečný platební příkaz. Důvody: Žalobkyně opírala směnečný nárok proti spolužalovaným o to, že spolupodepsali směnku, kterou Božena K-ová přijala. První soud odůvodňuje své rozhodnutí ohledně spolužalovaných tím, že se podpisem směnky (bez doložky, označující je jako rukojmí) zavázali jako příjemci a že jest je pokládali za přijatele, i když jejich jména nejsou v adrese směnky. Při tom odvolává se první soud na ustanovení § 18 (2) správně § 19 (2) směn. zák. S názorem tím nelze souhlasiti. § 19 směn. zák. ustanovuje v odstavci (2): Každé prohlášení na směnce směnečníkem podepsané platí za neobmezené přijetí pokud z jeho obsahu zřejmě nevyplývá, že směnečník vůbec nechce směnku přijati nebo že ji přijal jen s určitým omezením. V odst. (3) pak praví: Za neobmezené přijetí platí, podepíše-li se směnečník na líci směnky i jen svým jménem nebo firmou. § 20 stanoví, že směnečník může omeziti akcept na část směnečné sumy, § 21, že směnečník je přijetím směnečně zavázán zaplatiti akceptovanou sumu v době dospělosti směnky. Směnečníkem (trasátem) je však podle § 3 čís. 6 směn. zák. osoba nebo firma, která podle obsahu směnky má platiti, tedy osoba v adrese uvedená. Z těchto ustanovení vyplývá, že směnku může zásadně akceptovati jen směnečník, pokud se týče jeho vykázaný zmocněnec (§ 102 směn. zák.) nebo jeho universální nástupce. Jako trasát je však v adrese žalobní směnky uvedena jen Božena K-ová. Lze tedy jen ji, nikoli však i spolužalované Aloisa K-a, Marii K-ovou a Boženu S-ovou pokládati za akceptanta. Směnečný řád z roku 1850 stanovil v čl. 81, že směnečný závazek stihá i toho, kdo směnku, směnečnou kopii, akcept nebo indosament spolupodepsal, to i tehda, když se při tom pojmenoval rukojmím. Ustanovení to nebylo však převzato do nového směnečného zákona čís. 1/1928. Podle tohoto zákona zakládá spolupodpis směnky osobou, jež není trasátem, její směnečný závazek jen za předpokladů § 62 směn. zák. Předpokladů těch tu není. Z toho plyne, že spolužalovaní Alois K., Marie K-ová a Božena S-ová nejsou žalobkyni směnečně zavázáni ani jako akceptanti ani jako rukojmí. Neměl tedy směnečný příkaz platební býti proti nim vydán.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Dovolání, uplatňující jen důvod nesprávného právního posouzení, není opodstatněno. Odvolací soud správně vyložil ustanovení §§ 19 (3) a 62 směn. zák. a správně dovodil, že akceptantem může býti jen směnečník a že podpis třetí osoby na směnce bez doložky ručitelské o sobě nezakládá směnečnoprávní závazek. Dovolatelku stačí poukázati ke správným důvodům napadeného rozsudku, jež vývody dovolání nikterak nebyly vyvráceny.

Citace:

č. 11067. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 304-306.