Čís. 11296.Řízení ve sporech o rozluku manželství nemusí se před soudem prvé stolice omeziti jen na rozlukové důvody uvedené v žalobě, nýbrž žalobce může se za řízení v prvé stolici dovolati ještě dalšího rozlukového důvodu neuvedeného v žalobě. (Rozh. ze dne 19. prosince 1931, Rv II 814/30). Žalobu manžela proti manželce o rozluku manželství procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Neprávem vytýká dovolatelka protispisovost (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), již spatřuje v tom, že prý k rozlukovému důvodu § 13 písm. h) zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. a n. nemělo býti přihlíženo, an se žalobce důvodu toho nedovolával již v žalobě, nýbrž teprve za řízení v prvé stolici. Nehledíc k tomu, že tato výtka nezakládá dovolací důvod § 503 čís. 3 c. ř. s., nýbrž může býti vzata v úvahu jen s hlediska nesprávného právního posouzení, jest mínění dovolatelky právně mylné. Není zákonného ustanovení, že se řízení ve sporech o rozluku před soudem prvé stolice musí omeziti jen na rozlukové důvody uvedené v žalobě a že se žalobce nesmí za řízení v prvé stolici dovolati ještě dalšího rozlukového důvodu v žalobě neuvedeného. Podle posledního odstavce § 13 zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. a n. jest ve sporech o rozluku, postupovati podle předpisů platných o tom, jak vyšetřovati a posuzovati neplatnost manželství. Předpisy ty jsou ve dvorním dekretu ze dne 23. srpna 1819, čís. 1595 sb. z. s. a v nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 9. prosince 1897 čís. 283 ř. zák. Podle nich jest postupovati ve sporech těch v podstatě podle všeobecných zásad řízení ve věcech sporných, civilního řádu soudního, ovšem jen potud, pokud to vyžaduje pojem a účel vyhledávání z úřadu (§ 1 a 13 citovaného dvorního dekretu a § 1 citovaného ministerského nařízení). Pojmu a účelu tomu neodporuje, přihlédne-li se v řízení před prvou stolicí i k rozlukovému důvodu neuvedenému v žalobě, nýbrž teprve v dalším řízení před prvou stolicí. Podle § 179 c. ř. s. mohou strany až do konce ústního jednání (v prvé stolici) přednésti nová ku předmětu jednání se vztahující skutková tvrzení a průvodní prostředky a podle § 235 c. ř. s. jest za uvedených tam podmínek dovolena i změna žaloby, pod niž spadá i rozšíření žaloby o rozluku i na další rozlukový důvod. Dovolatelka proti rozšíření tomu před soudem prvé stolice nic nenamítala, proto se podle druhého odstavce § 235 c. ř. s. musí míti za to, že k rozšíření svolila, a rozšíření to podle § 235 prvý odstavec c. ř. s. bylo přípustné. Tomu neodporuje ustanovení druhé věty § 4 citovaného dvorního dekretu ve spojení, s jeho § 13, že soudce neuvedené příčiny rozvodu (i rozluky) nemá vplétati ve spor, ježto tento předpis zakazuje jen, by soudce sám z úřadu, bez návrhu stran, řízení nerozšiřoval na důvody, jichž se strany vůbec nedovolávaly.