Čís. 11097.

K odůvodnění příslušnosti podle §§ 89, 93, druhý odstavec, j. n. proti všem směnečníkům stačí bydliště uvedené u prvého směnečníka, nebylo-li na směnce udáno zvláštní platební místo.
(Rozh. ze dne 19. října 1931, R I 723/31.)
Směnečný platební příkaz proti Josefu K-ovi, Vojtěchu K-ovi a Jindřichu R-ovi vydal okresní soud v Č. na základě směnky, v jejíž adrese byl nejprve uveden Josef K. bytem v C. Proti směnečnému platebnímu příkazu podal Vojtěch K. námitky, v nichž uplatňoval mimo jiné místní nepříslušnost okresního soudu v Č., z důvodu, že má bydliště v M., takže jeho obecn/m sudištěm jest okresní soud v K., že v žalobě není uvedeno. z jakého důvodu byl žalovaný u dovolaného soudu žalován, patrně že se prý tak stalo podle § 93 j. n. prvý odstavec, avšak neprávem, poněvadž žádný ze spolužalovaných nemá v okresu č-ském bydliště, ježto se i žalovaný Josef K. již v září 1930 přestěhoval z Č. do P. Soud prvé stolice směnečný platební příkaz ohledně Vojtěcha K-a zrušil. Důvody: Žaloba opírá se patrně o příslušnost podle § 93 prvý odstavec j. n. a jest podána u zdejšího soudu proto, že Josef K. bydlí v Č. Pokud se týče námitky žalované strany, že se žalovaný Josef K. přestěhoval již v září 1930, tudíž před podáním žaloby z Č. do P., jest sice zprávou policejního úřadu v Č. ze dne 11. února 1931 zjištěno, že byl hlášen v č. k pobytu jen do 25, září 1930 a že, jak se zjišťuje na základě zprávy městského úřadu v P. hlášen tam k pobytu od' 27. ledna 1925, avšak tato okolnost nemá vliv na rozhodnutí, ježto, i kdyby Josef K. skutečně měl stálé bydliště jinde, jest směrodatné bydliště uvedené v adrese směnečníkově, poněvadž jde o právní fikci a zákon ustanovuje, že uvedené místo platí za bydliště směnečníkovo, a protidůkaz jest vyloučen. Podle směnky ze dne 20. dubna 1930 předložené stranou žalovanou sice v opisu, který však byl předložen stranou žalující již v žalobě a proto se uznává za správný, vychází najevo, že u adresy žalovaného Josefa, K-a jest uvedeno místo Č. a proto místo toto platí za jeho bydliště. Ohledně žalovaného Josefa K-a jest proto příslušnost tohoto soudu odůvodněna. Avšak na ostatní spolužalované, zejména na druhého žalovaného Vojtěcha K-a, příslušnost tuto nelze rozšířiti, ježto proti apolužalovaným ze směnky lze použiti jen druhého odstavce § 93 j. n., nikoliv prvého odstavce tohoto §. Spoluzavázané ze směnky nelze jako společníky rozepře žalovati u obecného sudiště jednoho z nich, který není i obecným sudištěm všech spoluzavázaných, a zásada tato platí i tehdy, když zvláštní místo platební ve směnce není udáno a když jest více směnečníků, u jichž adres jsou uvedena různá místa. Pak je více míst platebních a každý směnečník, který směnku přijal, může býti žalován u soudu místa u jeho jména udaného a mimo to dotyčný směnečník, jakož i každý z ostatních směnečníků u soudu svého bydliště. Sudiště společenství v rozepři nelze se v takovém případě dovolávat!. Více směnečníků může býti žalováno, není-li uvedeno ve směnce zvláštní místo platební, jen společně u jednoho soudu, mají-li týž obecný, společný soud anebo společný zvláštní soud. Tomu však v souzeném případě tak není, neboť žalovaní mají různá bydliště, platební místo zvlášť ve směnce uvedeno není, a, ježto bydliště žalovaného Vo-jtěcha K-a, které jest zároveň ohledně něho platebním místemj není v obvodu tohoto soudu, nemůže býti žalován jako společník rozepře u obecného soudu prvžalovaného Josefa K-a, jehož obecným soudem jest tento soud (§§ 93, 89 j. n., § 11 čís. 1 a 12 c. ř. s.). Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti a uložil prvému soudu, by dále ve věci jednal a rozhodl. Důvody: Námitce nepříslušnosti soudu vyhověl první soudce proto, že více směnečníků může býti žalováno, není-H ve směnce uvedeno zvláštní místo platební, jen tenkráte společně u jednoho soudu, mají-li týž obecný soud anebo společný zvláštní soud. Názor ten jest mylný. Žaloba neuvádí, že příslušnost se opírá o prvý odstavec § 93 j. n., neuvádí vůbec důvod pro příslušnost procesního soudu a také toho není třeba, poněvadž o příslušnosti té nemůže býti pochybnosti. Podle §§ 89 a 93 druhý odstavec c. ř. s. osoby zavázané ze směnky mohou býti žalovány jakožto společníci rozepře u soudu místa platebního. Podle § 3 č. 7 nového směn. zák. může býti platební místo označeno výslovně, jinak platí místo udané u jména neb u firmy směnečníka za místo platební a, je-H udáno více míst, platí první jako místo platební. Tak jest tornu v souzeném případě, kde jsou uvedeni tři směnečníci s různými místy a na prvním místě Josef K. s uvedeným místem Č, Podle toho jest platebním místem Č. a jest nerozhodné, zda toto místo platební jest také skutečně bydlištěm Josefa K-a, zda tedy jest místo to rozhodné pro obecný soud řečeného směnečníka, poněvadž jde jen o označení místa platebního, nikoliv o označení bydliště, a rozhodným pro příslušnost podle § 93 druhý odstavec c. ř. s. jest jen toto místo platební, nikoliv bydliště. Jest proto dovolaný procesní soud ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení místně příslušným a neprávem první soudce námitce místní nepříslušnosti soudu vyhověl (viz také rozhodnutí čís. 9765 sb. nejv. soudu).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podstatou dovolacího rekursu jest výtka, že rekursní soud posoudil věc nesprávně po právní stránce, maje za to, že není třeba, by žalující strana v žalobě nebo do konce jednání v prvé stolici udala důvod příslušnosti dovolaného soudu, není-li tento soud též obecným sudištěm žalovaného. Opak vyplývá prý z ustanovení § 41 druhý odstavec j. n. Než výtka tato neobstojí. Podle § 41 j. n. má soud z úřadu zkoumati svou příslušnost. Toto zkoumání děje se v občanských rozepřích na základě údajů žalobcových, leč by soudu již bylo známo, že jsou nesprávné. Údaji žalobcovými míní tu zákon všechna tvrzení, z nichž lze usouditi na příslušnost dovolaného soudu, leč že by šlo o příslušnost podle § 104 j. n., jejíž důvod jest vykázati již v žalobě. Pravidlem nemusí tedy žalobce vůbec udati důvod soudní příslušnosti a může ho uvésti teprve k námitce nepříslušnosti při jednání o ní ve sporu. Jde o směnečnou žalobu a musila býti procesnímu soudu předložena směnka, an byl o ní vydán směnečný platební příkaz (§ 557 c. ř. s.). Obsah žalobní směnky není sporný a byl právě podkladem žaloby. Podle této směnky jsou trasáty, vyznačenými v adrese na prvém místě Josef K. v č., pak Vojtěch K. v M. a konečně Jindřich R. v S. Již tento údaj žaloby stačil k odůvodnění příslušnosti okresního soudu v č, jako soudu místa platebního ve smyslu §§ 89 a 93, druhý odstavec j. n., poněvadž podle § 3 čís. 7 sm. zákona platí místo uvedené u jména směnečníkova, není-li na směnce udáno zvláštní místo platební, za místo platební a zároveň za směnečníkovo bydliště a, je-li uvedeno několik míst, platí za místo platební první z nich, zde tedy místo uvedené u prvního trasáta Josefa K-a, totiž C. Tedy již podle údajů žaloby byla příslušnost okresního soudu v č. odůvodněna podle §§ 89 a 93, druhý odstavec j. n., které nečiní podmínkou příslušnosti jimi upravené údaj zvláštního místa platebního na směnce, nýbrž zmiňují se o soudu místa platebního vůbec. Nezáleží na tom, že žalobkynč při dalším jednání opírala příslušnost o § 93 prvý odstavec j. n. a že nepoukázala výslovně také k odstavci druhému tohoto paragrafu, pokud se týče k § 89 j. n.

Citace:

Čís. 11097. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 356-359.