Čís. 11045.

O výši výživného nemanželského dítěte rozhoduje hospodářská mohoucnost otcova a potřeby dítěte. Změní-li se ta neb ona složka, neodpovídá již vyměřené výživné ani duchu ani doslovu § 166 obč. zák. a může se účastník, v jehož prospěch nebo neprospěch se poměry změnily, domáhati nové úpravy, byť i to nebylo výslovně v rozsudku řečeno. S tohoto hlediska nemá valné ceny, ustanoví-li soud výši výživného buďsi jednotnou sazbou na celou dobu platební povinnosti otcovy s konečným termínem, až se bude moci dítě samostatně živiti, či podle stupnic věku na řadu let napřed.
(Rozh. ze dne 1. října 1931, Rv II 229/31.) Žalobu nemanželského dítěte proti žalovanému o uznání nemanželského otcovství a o placení výživného 200 Kč měsíčně procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud uznal žalovaného nemanželským otcem žalobcovým a uložil mu, by platil žalobci výživné měsíčních 100 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobce.
Důvody:
Žalující podává dovolání jen co do výše výživného a jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), ale nelze mu vyhověti. Dvě jsou složky, které rozhodují o výši výživného nemanželského dítěte; hospodářská mohoucnost otcova a potřeby dítěte. Změní-li se podstatně ta neb ona složka, neodpovídá jíž vyměřené výživné ani duchu ani doslovu § 166 obč. zák. a může se strana, v jejíž prospěch nebo neprospěch se poměry změnily, domáhati nové úpravy, byť i to nebylo výslovně v rozsudku řečeno. Nemá tudíž valné ceny, ustanoví-li soud výší výživného buďsi jednotnou sazbou na celou dobu platební povinnosti otcovy s konečným terminem, až se bude moci dítě samostatně živiti, či podle stupnic věku na řadu let napřed. V tomto případě hledí se aspoň ke zvýšeným potřebám dítěte s jeho přibývajícím věkem; v onom případě nehledí se ani k této okolnosti, ač jistě nastane, bude-li dítě na živu. Ale v obou případech zůstává druhá složka — platební mohoucnost otcova — tak, jak byla v době vydání rozsudku, protože jest vůbec nejisté, jak se majetkové a výdělkové poměry otcovy v budoucnosti vyvinou (srov. také rozhodnutí čís. 291 sb. n. s.). Podle toho, co řečeno, nelze souhlasiti s dovolatelem, že mělo býti přihlíženo také k tomu, že žalovaný, jako výpomocný učitel, začátečník, bude postupovati do vyšších platových stupnic, zůstane-li pří učitelství, a že, jsa zapsán na lékařské fakultě, může se státi lékařem se značnými příjmy — neboť vše to nelze toho času předvídati. Naproti tomu lze přisvědčiti dovolateli, že se potřeby dítěte budou zvětšovati s přirůstajícím věkem, ale v tom směru stačí odkázali na to, co bylo o odstupňování řečeno. Přiznal-li odvolací soud jen 100 Kč místo žádaných 200 Kč měsíčně, hledě ke zjištěnému měsíčnímu platu žalovaného 770 Kč, jest s touto výměrou souhlasiti, i když se přihlíží též k věku dítěte, narozeného dne 4. prosince 1927, neboť dále toho času nesahá platební mohoucnost nemanželského otce.

Citace:

č. 11045. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 269-270.