Čís. 11109.

Vklad vnuceného zástavního práva nelze povoliti v pořadí poznámky, i když bylo k žádosti připojeno usnesení o poznámce pořadí. Nepodáním opravného prostředku proti usnesení o vkladu zástavního práva, nastává sice formální právní moc zápisu, jež však nezakládá jeho materielní platnost a nebrání právu věřitelů vznésti odpor proti onomu zápisu při rozvrhu nejvyššího podáni.
Není závady, by k zástavnímu právu, k němuž při rozvrhu nejvyššího podání nebylo lze přihlížeti v přihlášeném poznamenaném pořadí, ježto ho bylo nabyto exekucí, nebylo exekučním soudem přihlíženo v pořadí běžném.
(Rozh. ze dne 20. října 1931, R II 297— 299/31.)
Do usnesení rozvrhujícího nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost podala rekurs 1. živnostenská záložna v U. proto, že jí nebyla přikázána pohledávka v poznamenaném pořadí, v němž si vydobyla exekuční zástavní právo, 2. vymáhající věřitelka firma R. a 3. vymáhající věřitelka firma P. proto, že k částečné úhradě pohledávky Františky M-ové přikázán byl v běžném pořadí položka C 12 zbytek nejvyššího podání 3692 Kč 20 hal., ačkoliv pod pol. 12 vloženo jest pro onu pohledávku právo zástavní v pořadí poznámky zamýšlené zápůjčky pod pol. 6 a ačkoliv v běžném pořadí C 12 pro pohledávku Františky M-ové 13.500 Kč právo zástavní vloženo není. Rekursní soud rekursům nevyhověl. Důvody: Z usatnovení § 53 pokud se týče § 56 knih. zákona plyne, že v poznamenaném pořadí může býti zapsáno jen zástavní právo smluvní, ať již na základě listiny vydané vlastníkem nemovitosti, nebo po případě na základě rozsudku tuto listinu zastupujícího, ale nikoliv zástavní právo exekuční. Zástavní právo rekurentky, o něž jde, a jež si na základě rozsudku ze dne 24. ledna 1931 v poznamenaném pořadí vydobyla, není zástavním právem smluvním, nýbrž exekučním, jak sama stěžovatelka ve stížnosti připouští. Na tom nemění nic okolnost rekurentkou tvrzená, že dlužnice odevzdala stěžovatelce výměr povolující poznámku pořadí zamýšlené zápůjčky a že na základě tohoto výměru a onoho rozsudku bylo vloženo pro její pohledávku zástavní právo exekuční, neboť zapsané právo zástavní zůstane přes to zástavním právem exekučním. Bylo proto toto exekuční právo zástavní v pořadí poznámky zapsáno neprávem a bylo povinností soudu prvé stolice, jelikož proti přikázání pohledávky v pořadí poznámky vznesen byl odpor (§ 213 ex. ř.), by zkoumal oprávněnost zápisu zástavního práva v požadovaném pořadí (§ 231 ex. ř.). Soud prvé stolice, shledav, a to podle toho, co uvedeno, správně, že zápis zástavního práva rekurentky v poznamenaném pořadí není po právu, právem pohledávku rekurentky v tomto pořadí nepřikázal (viz sb. nejv. soudu civ. čís. 4152 a 7941). Soud prvé stolice právem nepřikázal pohledávku hypotekární věřitelky Františky M-ové, zajištěnou zástavním právenr pod' pol. C 12 v pořadí poznámky pol. C 6, jak tato věřitelka žádala, ježto jde o zástavní právo soudcovské, nikoli smluvní, a jelikož proti přikázání této pohledávky v pořadí poznámky byl podán odpor (§ 53 kn. zákona). Není však důvodu, by tato pohledávka nebyla přikázána v pořadí běžném, jak byla zapsána, to jest pod C 12. Jest sice správné, že pod touto položkou C 12 vloženo bylo právo zástavní pro řečenou pohledávku v pořadí poznámky, leč podle § 95 druhý odstavec knih. zák. jest vžiti zřetel k tomu, že, i když nelze přihlížeti k vloženému právu zástavnímu v pořadí poznámky, jest je považovati za vložené v pořadí běžném, neboť i knihovní soud při správném postupu by byl, zamítnuv žádost o vklad práva zástavního v poznámce pořadí, musil povoliti vklad tohoto práva v pořadí běžném (§ 95 knih. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacím rekursům Živnostenské záložny v U., firmy R. a firmy P.
Důvody:
Živnostenská záložna, z. s. s r. o. v U., háji názor, že jde o vklad smluvního zástavního práva ve smyslu § 53 kn. zák. v doslovu III. dílčí novely obč. zák. (§ 44), ano bylo v poznamenaném pořadí vloženo vnucené zástavní právo nejen na základě rozsudku, nýbrž i na základě přiloženého usnesení o poznámce pořadí, poněvadž prý vlastnice nemovitosti projevila, odevzdavši výměr o poznámce pořadí zástavní věřitelce, vůli, by bylo vloženo zástavní právo v poznamenaném pořadí. Názoru tomu nelze přisvědčiti, neboť, připojí-li žadatel o vklad vykonatelného zástavního práva v poznamenaném pořadí ono usneseni, plní tím jen formální předpis § 56 odstavec první kn. zák., nepřectkládá však listinu. jíž je zapotřebí podle § 451 obč. zák. a §§ 26, 27, 31, 32 kn. zák. ke vkladu smluvního zástavního práva. Právem proto nepřiznaly nižší soudy vykonatelné pohledávce Živnostenské záložny, z. s. s r. o. v U., zapsané pod položkou C 27, pořadí poznamenané pod pol. C 5. Třebaže nebyli všichni zadnější knihovní věřitelé, kteří podali proti žádanému pořadí odpor ve smyslu § 213 ex. ř., dotčeni, netýká se to Františky M-ové, která, lépe řečeno nadzástavní věřitelka banka M., by byla bývala v položce C 12 zkrácena o tu část, která by byla bývala přikázána stěžující si záložně. Byla proto Františka M-ová k podání odporu oprávněna a také ho podala. Nelze stěžovatelce přisvědčiti ani v tom, že zadnější knihovní věřitelé vůbec nemohou odporovati předchozímu knihovnímu pořadí, bylo-li pravoplatné již v době, kdy žádali o vklad zástavního práva. Nepodáním opravného prostředku proti usnesení o vkladu zástavního práva nastává sice formální právní moc zápisu, tato nezakládá však jeho materielní platnost a nebrání právu věřitelů při rozvrhu nejvyššího podání, vznésti odpor proti onomu zápisu (srovnej rozhodnutí nejv. soudu č. 4152, 7941, 8388 a 9883 sb. n. s.).
Stěžovatelka firma R. a firma P. zastává názor, že nelze podle ustanovení § 95 druhý odstavec kn. zák. povoliti vklad exekučního zástavního práva ani v běžném pořadí, bylo-li žádáno o vklad exekučního zástavního práva v poznamenaném pořadí ve smyslu § 53 kn. zák. v doslovu III. dílčí novely k obč. zákonu (§ 44), nýbrž, že takto vložené exekuční zástavní právo jest považovati vůbec za nevložené. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Neboť není pochyby o tom, že žádost tohoto způsobu směřuje v prvé řadě k dosažení vkladu exekučního zástavního práva vůbec a teprve v druhé řadě se domáhá určitého pořadí. Lze proto obč části od sebe odděliti a ve smyslu § 95 druhý odstavec kn. zák. prvé části vyhověti a druhou část zamítnouti. To se nepříčí ani ustanovení § 96 kn. zák., jež jen praví, že nesmí býti povoleno více nebo něco jiného, než strana žádá (srovnej rozhodnutí čís. 4046 sb. n. s.). Rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 7947 sb. n. s. má jiný podklad. Tam šlo o vklad zástavního náhradního nároku v pořadí hypotekární pohledávky podle § 222 čtvrtý odstavec ex. ř., která již byla vymazána. Podmínkou takovéhoto vkladu jest jednak, by v čase rozdělení nejvyššího podání simultánní pohledávka na nemovitosti, jež má poskytnouti náhradu, ještě vázla, jednak, by návrh na vklad byl učiněn před skončením rozdělovacího roku, což plyne z § 229 druhý odstavec ex. ř. Nejsou-li tyto podmínky splněny, nemá zkrácený věřitel vůbec nárok na vklad zástavního práva pro náhradní nárok lani v běžném pořadí a nemůže míti ani hmotný zájem na vkladu v pořadí běžném, an mu sám zákon právo to upírá. V souzeném případě se má věc jinak. Františce M-ové, která zažádala o vklad zástavního práva pro vykonatelnou pohledávku na základě rozsudku z 29. října 1930 v poznamenaném pořadí pol. C 6 a C 12, nezabraňuje zákon, by v případě nepřípustnosti žádaného pořadí nesměla žádati o vklad ani v běžném pořadí a, nevyloučila-li v žádosti výslovně běžné pořadí, nelze z toho usuzovati, že se mlčky (§ 863 obč. zák.) běžného pořadí vzdala. Správně proto přiznaly nižší soudy pohledávce Františky M-ové běžné pořadí C 12 a přikázaly nadzástavní věřitelce bance M. (pod C 22) zbytek nejvyššího podáni 3.692 Kč 20 h.

Citace:

Čís. 11109. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 378-381.