Čís. 11195.Žalobní prosba v případě § 36 čís. 1 ex. ř. nesměřuje proti jsoucnosti nároku, nýbrž jen proti jeho vykonatelnosti, tudíž proti povolení exekuce. Domáháno-li se žalobou výroku, že nárok žalovaného vymáhajícího věřitele z exekučního titulu není po právu, nejde o žalobu podle § 36 čís. 1 ex. ř. Taková žaloba, jde-li o nárok veřejnoprávní, nepatří na pořad práva, nýbrž na příslušný pořad správní.(Rozh. ze dne 24. listopadu 1931, Rv I 1492/30.) Žalovaná okresní nemocenská pojišťovna vedla na základě svého platebního výměru proti žalobci exekuci k vydobytí dlužných pojišťovacích příspěvků. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované okresní nemocenské pojišťovně, by bylo uznáno právem, že není po právu nárok žalované z jejího platebního výměru, na jehož základě vede exekuci. Oba nižší soudy žalobu zamítly.Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva.Důvody:Podle § 175 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 sb. z. a n. může zaměstnanecké pojistné býti vymáháno na základě vykonatelného platebního výměru soudní exekucí, již povoliti a vykonávati jest povolán příslušný exekuční soud, a jest platební výměr vykonatelný, uplynulo-li od jeho doručení patnáct dní. Žalobce tvrdí v žalobě, že platební výměr ze dne 31. května 1929 tvořící exekuční titul nedostal a že tedy výměr ten nemůže býti vykonatelný. Poněvadž podle § 36 čís. 1 ex. ř. má dlužník námitku, že skutečnosti rozhodné pro vykonatelnost (tu tedy doručení výměru) nenastaly, uplatňovati žalobou u soudu, jenž exekuci povolil, šlo by podle žalobního děje o tuto žalobu. Tu jest ovšem sporné, zda věc náleží na pořad této žaloby i tehdy, je-li vymáhaný nárok veřejnoprávní, či zda námitku nedostávající se vykonatelnosti jest uplatňovati pořadem správním (Walker Syst. 1926 str. 91 shora a dole, rozh. čís. 738 a 901 sb. n. s. a Weiss Exek. Ord. k § 36 jsou pro soudní pořad, Neumann Kom. z. Ex. Ord. str. 174 a rozh. 9056 sb. n. s. proti), avšak tuto otázku, jejíž řešení by se neobešlo bez porovnání § 36 s § 35 ex. ř., netřeba tu rozhodovati, poněvadž při každé žalobě, pokud jde o otázku, jaký nárok se uplatňuje, jest rozhodná především žalobní prosba. Tu pak žalobní prosba v případě § 36 čís. 1 ex. ř. nesměřuje proti jsoucnosti nároku, nýbrž proti jeho vykonatelnosti a tudíž jak již nadpis § toho výslovně vytýká, jen proti povolení exekuce (viz Walker a Weiss n. u. m.), že neprávem vymoženo, ježto formální předpoklady chybí, a v tom smyslu měla zníti žalobní prosba, by šlo o žalobu § 36 čís. 1 ex. ř. Avšak žalobní prosba nezní v tom smyslu, nýbrž výslovně tak, by bylo uznáno právem, že nárok žalované strany z platebního rozkazu není po právu, nečelí tedy proti vykonatelnosti nároku, nýbrž proti jeho jsoucnosti, proti jeho vzniku, taková žaloba však, an napadený nárok jest veřejnoprávní, nepatří na pořad práva (§ 1 j. n.), nýbrž na příslušný pořad správní. K nepřípustnosti pořadu práva jest přihlížeti podle § 42 j. n. a § 240 odstavec třetí c. s. ř. v každém období sporu z úřadu, pokud o něm nebylo pravoplatným formálním usnesením již rozhodnuto (§ 42 třetí odstavec j. n.; plenární rozhodnutí čís. 3775 sb. n. s.), čehož tu není. Jsou proto oba rozsudky nižších stolic jakož i celé řízení zmatečné a bylo proto ve smyslu § 42 prvý odstavec j. n. a § 477 čís. 6 c. ř. s. rozhodnuto jak shora.