Čís. 10959.

Pro zajištění dávky z přírůstku hodnoty (Dodatek III. k nařízení ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n.) platí dvorský dekret ze dne 18. září 1786, čís. 577 písm. c) sb. z. s. a dvorský dekret ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s.
(Rozh. ze dne 5. září 1931, R II 223/31.)
K návrhu Zemského výběrčího úřadu povolil soud prvé stolice exekuci k zajištěni dávky z přírůstku hodnoty. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stěžovatelé uplatňují, že podle zákonných předpisů, a to zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., pak nařízení vlády ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n., pak zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. žádaný záznam neměl býti povolen. Rekursní soud vyhověl stížnosti z těchto úvah: Podle § 26 nařízení vlády ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n. o obecní dávce z přírůstku hodnoty vymáhá dávku nebo pokutu včas nezapravenou úřad, jenž dávku předepsal. O vymáhání a o exekučním řízení platí táž ustanovení, jako pro vymáhání daní přímých. Vymáhající strana. Zemský výběrčí úřad jako zástupce obce Ch. sám ve své žádosti uvádí, že ukládací řízení není dosud skončeno a že tedy dávka dosud není předepsána. § 284 zákona ze dne 15. června 1927 o přímých daních čís. 76 sb. z. a n. stanoví, že, je-li vybráni daně s přirážkami dosud nepředepsané nebo nesplatné ohroženo, může vyměřovací úřad, uveda důvody, z nichž pokládá vybrání za ohrožené, uložiti poplatníkovi písemným, ihned proveditelným příkazem, by ji až do jejího zapravení zajistil do částky v příkazu uvedené. Článek XIII. uvozovacích ustanovení k tomuto zákonu stanoví, že, pokud nebyl poplatníkovi podle ustanovení zákona doručen platební rozkaz, jest povinen v kalendářním (berním) roce, po případě i později platiti ve stanovených lhůtách podle toho, kolik mu bylo naposled, t. j. podle posledního předpisu na časově nejbližší kalendářní (berní) rok předepsáno k přímému placení na ročních daních s přirážkami. Z těchto zákonných ustanovení vyplývá, že daň nelze zajistiti, pokud není předepsaná nebo pokud poplatník nemá povinnost platiti daň na základě dřívějších předpisů. Jde-li o daň, která se ukládá po prvé, musí býti aspoň v prvé stolici předepsaná, není-li zaplacení ohroženo. Není pochybnosti, že v projednávaném případě jde o první předpis a ukládací řízení není ještě skončeno a ohrožení zaplacení není ani tvrzeno. Ale, i kdyby zaplacení dávky bylo ohroženo, musela by navrhovatelka vzhledem k ustanovení § 26 a podle § 284 zákona čís. 76/27 postupovati podle těchto zákonných předpisů, což však navrhovatelka neučinila. Nejsou tedy splněny předpoklady dvorského dekretu ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s. a nelze se též dovolávati článku III. uvozovacího zákona k exekučnímu řádu a § 38 písm. c) knihovního zákona.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Návrhu zemského výběrčího úřadu, jako úřadu pověřeného předepsáním a vybráním obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, na zajištění dávky, jež bude v zahájeném již ukládacím řízení předepsána, a to knihovním záznamem práva zástavního na nemovitosti poplatníkově, bylo podle dvorských dekretů ze dne 18. září 1786, čís. 577 písm. c) sb. z. s. a ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s., zachovaných v platnosti článkem III. uvoz. zákona k ex. řádu, pak podle § 38 písm. c) kn. zákona prvním soudem právem vyhověno. Nelze soublasiti s rekursním soudem, jenž z § 26 dávkového řádu ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb, z. a n., dodatek III. a § 284 zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. usuzuje, že se zajištění dávky může státi jen na základě písemního, ukládacím úřadem poplatníkovi vydaného příkazu, by dávku zajistil. Dávkový řád ustanovuje v § 26 jen o vymáhání již vyměřené a předepsané dávky, že o něm platí táž ustanovení jako pro vymáhání přímých daní, tedy nyní §§ 343—404 zákona čís. 76/1927, nikoliv také § 284 tohoto zákona. O zajištění dávky ještě nevyměřené není v dávkovém řádě ustanovení, platí proto i pro dávku z přírůstku hodnoty všeobecné, nahoře citované předpisy o zajištění daní a veřejných dávek, a musí jich býti použito.

Citace:

Čís. 10959.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 108-109.