Čís. 7620.

Ten, u něhož bylo nemanželské dítě ve výživě z příkazu jeho matky, nemůže požadovati náhradu nákladů na nemanželském otci, nýbrž může se držeti nemanželské matky, leč že by mu byla postoupila své nároky proti nemanželskému otci.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1927, Rv II 320/27.)
Žalovaný uznal otcovství k nemanželskému dítěti a složil roku 1912 odbytné 800 K. Nemanželská matka dala dítě na výchovu a výživu Anně K-ové, u níž dítě bylo od roku 1912 až do roku 1919. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Anna K-ová na žalovaném náhrady nákladu, jejž za onu dobu vynaložila na dítě. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobkyně domáhá se na žalovaném nemanželském otci nezletilé Anděly B-ové po rozumu § 1042 obč. zák. náhrady nákladů na výchovu a výživu tohoto nemanželského dítěte, tvrdíc, že učinila tyto náklady, — k nimž prý byl vlastně povinen žalovaný, — v úmyslu, že bude jednou požadovati na žalovaném, až nabude jmění, náhradu těchto nákladů, k nimž se uvolila proto, že matka dítěte nebyla s to, by je hradila sama. Tento žalobní nárok jest však zřejmě neodůvodněný a odvolací soud tudíž nepochybil, potvrdiv rozsudek prvního soudu, jímž byla žaloba zamítnuta. Bezdůvodnost žalobního nároku a tím i dovolání plyne — Čís. 7621 —
2018
již z napadeného zjištění prvního soudu, podle něhož bylo nemanželské dítě od svého narození až do matčina sňatku nepřetržitě ve výživě žalobkyně z příkazu matky dítěte. Převzala-li žalobkyně, jak zjištěno, výživu dítěte na příkaz jeho matky, nemůže požadovati podle § 1042 obč. zák. náhradu nákladů na žalovaném, nýbrž může se držeti jen nemanželské matky. Neučinilať náklady za nemanželského otce, nýbrž za nemanželskou matku, jíž náležela péče o dítě, an nemanželský otec v roce 1912 na jeho výživu složil do sirotčí pokladny jednou pro vždy 800 K. Uvázala-li se však žalobkyně, vyhovujíc příkazu nemanželské matky, v péči o dítě, převzala tím proti matce dítěte smluvní povinnost, že bude o dítě pečovati. Proti žalovanému nemanželskému otci mohla by žalobkyně uplatňovati náhradní nárok jen tehdy, kdyby jí byla nemanželská matka postoupila své nároky proti žalovanému, přísluší-li jí vůbec nějaké. Takovýto postup však žalobkyně ani netvrdila. Již z těchto důvodů nelze vyhověti dovolání.

Citace:

č. 7620. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 717-718.