Čís. 7656.

Byl-li advokátní komorou povolen zápis do seznamu advokátů, platí pro celou říši a nemá jiná advokátní komora, vyřizujíc oznámení advokáta o zamýšleném přesídlení do jejího obvodu, právo, přezkoumávati oprávněnost zápisu.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1927, R II 421/27.) Výbor moravské advokátní komory nevzal na vědomí oznámení Dr. С-a, jimž ohlašoval zamýšlené přesídlení z Bruntálu do Šumperka. Valná hromada moravské advokátní komory napadené usnesení potvrdila.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení, jakož i usnesení výboru advokátní komory v ten rozum, že vzal na vědomí oznámení Dra С-a o zamýšleném přesídlení.
Důvody:
Jde jedině o to, zda je komora, v jejíž obvod advokát, sídlící dosud v obvodu jiné komory, chce přesídliti, oprávněna přezkoumávati, zda advokát oznamující přesídlení byl právem zapsán do seznamu advokátů své posavadní komory. Obdobný případ byl již řešen zdejším rozhodnutím čís. 5028 sb. n. s. ve smyslu záporném, pročež se na rozhodnutí to odkazuje. Odvolati se sluší i na plenární usnesení čís. 6594 sb. n. s. vynesené právě na žádost advokátní komory moravské, v němž dovoženo, že zákon zaujal stanovisko na prospěch žadatele o zápis a nedovoluje proti příznivému vyřízení opravného prostředku, ať žádost povolil výbor nebo teprv valná hromada komory, pokud se týče výbor nebo teprv vrchní zemský soud. Byl-li tudíž již advokátní komorou povolen žadateli zápis do seznamu advokátů, platí to pro celou říši a žádná druhá advokátní komora nesmí se podle rozhodnutí čís. 5028 osobovati právo přezkoumávati oprávněnost zápisu a právo opravné neb dozorčí stolice nad komorou zápis povolivší, neboť jí nikde v zákoně právo takové přiznáno není, nýbrž zápis mohl by býti zvrácen podle § 13 písm. a) disc. statutu jedině a výlučně jen v cestě disciplinární, kdyby se zapsanému dokázalo, že zápis přes zákonnou překážku vyloudil, načež je právě bezpodmínečně trest výmazu ze seznamu. Mimo tento případ musí však každá advokátní komora dbáti zápisu a nabytého jím práva advokátova, neboť úcta před nabytými právy jest základem každého právního řádu. Z této zásady stanovena jest jen v § 15 disc. stat. výjimka potud, že, byl-li advokát z jakéhokoli důvodu kárně ze seznamu vymazán a povolila-li mu pak některá komora po uplynutí zákonných tří let opětný zápis, může komora, z jejíhož seznamu se výmaz stal, odepříti mu přepis do svého seznamu z důvodu, že není důvěryhodným. Zákon dává tu právo jen této jediné komoře, nikoli tedy i komorám druhým, odepříti advokátovi přesídlení do jejího obvodu z důvodu mravní úhony, která na něm lpí, ale nikoli z jiného důvodu. Toto dvojí omezení, omezení za onu jedinou komoru a na ten jediný důvod, činí předpis ten na výsost výminečným, takže ho žádným způsobem obdobně nelze užíti. Napadená rozhodnutí nedovolávají se ovšem ani tohoto předpisu, což arci ani by nemohly, protože o ten případ nejde, nebyloť zavedeno kárné řízení a vůbec se netvrdí, že odvolatel zápis vyloudil, by řízení takové zavedeno býti mohlo, nýbrž naopak jest z dopisu slezské advokátní komory v Opavě ze dne 2. září 1927 patrno, že komora ta povolila odvolateli — Čís. 7657 —
2088
zápis jsouc si vědoma pravého stavu věci, jenže zaujala ohledně soudní praxe, spadající do doby před zákonem ze dne 24. prosince 1910, čís. 1 ř. zák. na rok 1911, jímž soudní praxe kandidátů advokacie a kandidátů soudcovství byla rozlišována, stanovisko opačné, než jaké zaujala nyní komora brněnská, stanovisko žadateli o zápis příznivější, že totiž praxe ta musí býti včítána. Šlo tedy pouze o právní názor komory a nikoli o zatajení pravého stavu věci odvolatelem a není třeba zkoumati, která z obou komor má pravdu, stačí, že rozhodnutí jedině příslušné komory opavské je právoplatné a neodporovatelné, pročež ho, jak již řečeno, všemi úřady v říši musí býti dbáno.

Citace:

č. 7656. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 786-788.