Čís. 7636.Formy notářského spisu nevyžaduje úmluva mezi manžely při dobrovolném rozvodu manželství od stolu a lože, podle níž převzala manželka byt a obchod se všemi zásobami a zařízeními, začež vzala na sebe povinnost vyživovati ze svého dítě, vzdala se nároku na výživné se strany manželovy a zaplatila mu částečnou vzájemnou hodnotu.(Rozh. ze dne 21. prosince 1927, Rv I 624/27.)Smlouvou ze dne 18. září 1925 uzavřenou za příčinou dobrovolného rozvodu manželství od stolu a lože postoupil manžel manželce zařízení bytu a zásoby obchodu, začež manželka zaplatila manželi 35 000 Kč, vzdala se nároku na výživné se strany manželovy a vzala na sebe povinnost — Čís. 7636 —2054vyživovati syna. Tvrdě, že smlouva jest neplatná pro nedostatek formy notářského spisu, domáhal se manžel na manželce vydání věcí, jež jí byl smlouvou postoupil. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Podle odvolatelova názoru nesprávně prvý soud posoudil věc po stránce právní, pokládaje smlouvu stran ze dne 18. září 1925 za platnou, ač se jedná o trhovou smlouvu mezi manžely, k jejíž platnosti se vyžaduje formy notářského spisu. Výtka ta je neoprávněná. Smlouva měla za účel, by majetkové poměry stran byly upraveny z důvodu dobrovolného rozvodu od stolu a lože ve smyslu § 105 obč. zák. Za tím účelem předal žalobce žalované zařízení bytu a obchodu s veškerými zásobami a s výrobou, žalovaná vzdala se výživného, zavázala se starati se o výživu syna Josefa a zavázala se žalobci zaplatiti za postoupené věci 35 000 Kč, aby nebyl předáním těchto věcí zkrácen. Nejde tu o smlouvu trhovou, jíž žalovaná od žalobce koupila zařízení bytu a obchodu se zásobami a s výrobou, nýbrž o úpravu vzájemných poměrů mezi manžely z důvodů dobrovolného rozvodu, zejména však o úpravu vyživovací povinnosti žalobce k žalované. Při tom je zcela lhostejno, zda se tato povinnost vypořádá v penězích či v jiných věcech. Formy notářského spisu jest ve smyslu zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. zapotřebí jen ku smlouvám svatebním, ku smlouvám mezi manžely o koupi, o směnu, o zápůjčku neb o uznání dluhu. Do skupiny těchto smluv nenáleží však smlouva v souzeném případě uzavřená a proto také pro ni není předepsána forma notářského spisu, jíž zákonodárce chtěl jen čeliti obmyslným jednáním manželů na škodu věřitelů. Takovým jednáním není však dohoda, která má za účel úpravu majetkových poměrů rozvedených manželů.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) posoudily nižší soudy věc správně. Podle zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. vyžadují formy notářského spisu pouze některé smlouvy mezi manžely, nikoli však smlouvy veškeré. Zákonu tomu podléhají pouze smlouvy kupní, směnné, o důchod, o zápůjčku a smlouvy uznávací. Mezi smlouvy tyto nepatří však úmluvy manželů o rodinných a majetkových poměrech uzavřené při rozvodu manželství od stolu a lože po rozumu § 105 obč. zák., ač-li ovšem nejsou smlouvami druhu shora naznačeného (rozh. 667, 1020, 3402 a 6632 sb. n. s.). Podle dohody mezi žalobcem a žalovanou převzala žalovaná smírem, uzavřeným s manželem před rozvodem, byt a obchod se všemi zásobami a zařízeními, a vzala na se povinnost ze svého vyživovati syna, vzdala se práva na výživné se strany manželovy a zaplatila mu k částečnému vyrovnání majetkových hodnot, jež jí byly poskytnuty, 35 000 Kč jakočástečnou vzájemnou hodnotu. Smlouvu tuto nelze podřaditi pod žádnou ze smluv shora vytčených, nýbrž jest to smlouva svého druhu, jejíž platnost nezávisí na určité formě.