Čís. 7654.

Zrušení spoluvlastnictví podle § 830 obč. zák.
Ke »škodě ostatních spoluvlastníků« se vyhledává, by tu byla skutečně škoda, nestačí o sobě lstivé jednání. — Čís. 7654 —
2083
Bytová nouze jest stavem trvalým, s jejíž odstraněním nelze v dozírné době ani počítati. Smlouva mezí manželi o koupi nemovitosti není smlouvou svatební, třebas byla sepsána ve formě notářského spisu a byl v ní obsažen též vzájemný testament.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1927, Rv I 891/27.)
Manželé byli spoluvlastníky nemovitosti. Manžel žaloval manželku o rozvod manželství od stolu a lože z důvodu hlubokého rozvratu manželství a nepřekonatelného odporu a kromě toho podal na ni žalobu, o niž tu jde, o zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti. Žalobě o zrušení spoluvlastnictví bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaná napadá rozsudek odvolacího soudu proto, že odvolací soud zastává stanovisko, že v tomto případě nejde ani o nevčasnost ani že by rozdělením nemovitosti utrpěla škodu a konečně že prý jest nerozhodné, zda žalobce jednal lstivě. Než stanovisko odvolacího soudu nelze prohlásiti za nesprávné. Podle § 830 obč. zák. nesmí býti právo na zrušení spoluvlastnictví vykonáno v nečas nebo na škodu ostatních spoluvlastníků. O lsti vůbec toto ustanovení nemluví, jelikož na rozdíl od § 1212 obč. zák. požaduje něco více, totiž aby rozdělení nebylo spojeno se škodou pro ostatní spoluvlastníky. Nestačí tedy lstivé jednání o sobě. nýbrž musí tu býti přímo škoda. Tuto spatřovala žalovaná podle žalobní odpovědi jednak v tom, že přijde o svou polovici domu, jednak v tom, že bude vydána na pospas nouzi o přístřeší, jelikož v R., v okolí ba vůbec v celém politickém okrese B-ském není bytů. Avšak újma prvá jest výronem práva propůjčeného zásadně druhému spoluvlastníku podle § 830 obč. zák. a nemůže býti považována za škodu. Vždyť o škodě by mohla býti řeč jen tehdy, kdyby prospěch, jenž by jinak patřil oběma spoluvlastníkům, připadl pouze jednomu (srov. sb. n. s. čís. 2942). Nerozhodnou jest i námitka druhá, neboť bytová nouze jest stavem trvalým, s jejímž odstraněním nelze v dozírné době ani počítati. Jde jen o subjektivní poměry žalované a z nich plynoucí subjektivní škodu, pro něž by žalobce po případě nemohl nikdy své právo po rozumu výše citovaného ustanovení vykonati. Rozhodujícím jsou toliko objektivní poměry, dotýkající se věci samé a mající na ni účinek, těch však dovolatelka neuvádí. Bezvýznamnou jest však i další námitka, že ohledně domu čís. 228 v R. byla ujednána svatební smlouva, jež jest posud po právu, a že se žalobce nemůže domáhati zrušení spoluvlastnictví. Leč tu nejde o svatební smlouvu po rozumu § 1217 a násl. obč. zák., i když smlouva byla před notářem ve formě notářského spisu uzavřena a jest v ní obsažen i vzájemný testament. Smlouvou tou neupravují se majetkové — Čís. 7655 —
2084
poměry manželů jako takových pouze pro dobu trvání manželství, aniž jest jejím účelem, by bylo postaráno o hmotné zaopatření pozůstalého manžela pro případ smrti manžela druhého, nýbrž jde tu o kupní smlouvu, třebas byla sepsána ve formě notářského spisu a nadepsána »svatební smlouva«, neboť z ní nikterak neplyne, že bylo úmyslem stran, by upravily své majetkové poměry po dobu manželství. Na věci pranic nemění, že jest ve smlouvě obsažen vzájemný testament, jelikož vzájemné testamenty, nejsouce smlouvou, nemohou již proto býti ani smlouvou svatební.

Citace:

č. 7654. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 782-784.