Čís. 7607.

Náhrada za zmenšenou vyhlídku na sňatek přísluší podle § 1326 obč. zák. jen při znetvoření ze zlého nakládání. Předpisem § 1328 obč. zák. není přiznán svedené ženě nárok na náhradu za zmenšenou vyhlídku na sňatek, aniž náhrada za poškození dobré pověsti, za urážku ženské cti.
(Rozh. ze dne 10, prosince 1927, Rv I 235/27.)
Nezl. Pavlína T-ová domáhala se na žalovaném náhrady 10 000 Kč vzhledem k tomu, že žalovaný, jak bylo trestním rozsudkem, odsuzujícím žalovaného pro § 128 tr. zák. zjištěno, jí zneužil k ukojení svých chlípných chtíčů. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. J 997
Důvody: Žalobní nárok na náhradu 10 000 Kč, ježto prý pověst Pavlíny T-ové následkem trestného činu žalovaného je na vždy poškozena a její zaopatření provdáním se takřka vyloučeno, není po zákonu odůvodněn. V souzeném případě není okolností, jež by podle § 1328 obč. zák. v novel. znění, nebo podle § 1295 a násl. obč. zák. opodstatňovaly žalobní nárok z důvodů v žalobě pro nárok ten uváděných. Jen skutečná škoda a újma jako bolestné, ušlý zisk, výdeje léčebné a pod., mohly by nárok na náhradu škody odůvodniti i v případu zprznění bez provedené soulože, nikoliv však snad uvedení v pochybnou pověst a zmenšení vyhlídky na provdání se zneužitého dítka. V souzeném případě Pavlína T-ová neutrpěla škody na těle a jak jest zjištěno, Pavlína T-ová neutrpěla ani újmy na pověsti a nyní, kdy je jí 17 let, ve společnosti se dobře baví a nikdo proti ní neprojevuje opovržení. Dalo-li by se mluviti o poškození pověsti, je to jen na straně žalovaného pro jeho trestné počínání si s tak mladými děvčaty a jen to bylo a jest s to vzbuditi veřejné pohoršení proti žalovanému jako pachateli, nikdy však proti zneužitým dětem, které při tom všem za nic nemohou pro svou nevědomost. Jednání, jakého se žalovaný dopustil, je pod sankci trestní a žalovaný také plně nesl důsledky této trestní sankce. Tím však není ještě řečeno, že je povinen nahraditi škodu čistě abstraktní, jak je tomu v souzeném případě. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Ze zjištění prvého soudu plyne, že žalovaný byl rozsudkem trestního soudu odsouzen pro zločin podle § 128 tr. zák. Tímto rozsudkem je civilní soud vázán, ale neplyne z toho ještě, že nárok žalobní jest po právu. Aby žalobkyně měla žalobní nárok, musela by prokázati, že jí byla žalovaným způsobena škoda. Žalobkyně tvrdí, že její škoda záleží v poškozené pověsti a ve zmenšené vyhlídce na sňatek, opírajíc se o ustanovení §§ 1295 a 1328 obč. zák. Ale i tu předpokládá se skutečná škoda. Pokud se týče náhrady za poškozenou pověst, lze tento nárok opříti jen o ustanovení § 1330 obč. zák. Podle něho však přísluší náhrada jen za skutečnou škodu neb za ušlý zisk. A tu zjišťuje prvý soud, že žalobkyni skutečná škoda ani na její pověsti nevznikla. Ustanovení § 1328 obč. zák. zde v úvahu přijíti nemůže, předpokládajíc vykonanou mimomanželskou soulož, kdežto prvý soud zjišťuje, že žalovaný soulož se žalobkyni neprovedl a jeho manipulace s ní žádných známek po sobě nezanechaly. Z toho důvodu ani z ustanovení § 1326 obč. zák. nárok žalobní nelze odvoditi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) posoudil soud odvolací případ správně. Podle § 1328 obč. zák. jest ten, kdo trestným činem nebo lstí, hrozbami nebo zneužitím poměru v odvislosti přiměje osobu ženského pohlaví ku mimomanželské souloži, povinen nahraditi jí skutečnou škodu a ušlý zisk (§ 1293 obč. zák.). Jen výjimečně přiznává — Čís. 7608 —
1998
občanský zákon osobě ženského pohlaví nárok na náhradu za zmenšenou vyhlídku na sňatek v § 1326 obč. zák., byla-li při zlém nakládání znetvořena, což se podle zjištění nižších soudů žalobkyni nestalo. Ovšem lze podle motivů k 3. dílčí novele str. 401 nárok náhradní za zmařenou vyhlídku na lepší zaopatření podřaditi i pod pojem náhrady (ušlého zisku) za škodu hmotnou (judikát čís. 184 víd. nejv. soudu). Náhrady za poškození dobré pověsti, za urážku ženské cti občanský zákon neposkytuje a na této zásadě nezamýšlela nic z měnit i ani třetí novela k občanskému zákonu, neboť v materialiích se praví na straně 400, že porady subkomise dospěly k závěru, že nelze učiniti ani v případě ublížení ženě na cti výjimku z pravidla, že se neposkytuje za porušení ideálních statků peněžitá náhrada. Nižšími soudy bylo zjištěno, že žalobkyně neutrpěla újmy na dobré pověsti. Ale i kdyby utrpěla, zákon neposkytuje náhrada za takovouto abstraktní škodu. Z předpisu § 1326 obč. zák. jasně vysvítá, že náhradu za zmenšenou vyhlídku na provdání se skýtá zákon jenom při znetvoření způsobeném zlým nakládáním, jehož zde není. Pokud však zmařenou vyhlídku na lepší zaopatření lze podřaditi i pod pojem hmotné škody (ušlého zisku), předpokládal by nárok na zadostiučinění, by hmotná škoda skutečně již zde byla, by byla zřejmou jako při znetvoření (§ 1326 obč. zák.). Tomu však zde tak není, naopak jest zjištěno nižšími soudy, že žalobkyně neutrpěla újmy na těle a že se ve společnosti dobře baví a nikdo jí opovržení neprojevuje, ač je nyní již ve věku 17 let, kdy se může vdávati. Nelze tedy o nějaké škodě vůbec a o zmařené vyhlídce na vdavky zvláště mluviti, ač již od spáchaného na ní trestného činu čtyři roky uplynuly, neboť není zde příčinné souvislosti mezi trestným činem a udánlivou zmařenou vyhlídkou na lepší zaopatření, což vidno i z toho, že dovolací spis udánlivou tuto újmu označuje jako škodu ideelní, abstraktní a proto jest nárok žalobní zcela neodůvodněným a nelze jej opodstatniti ani z § 1328 ani z § 1324 obč. zák. ani obdobou podle §§ 7 a 1328 obč. zák., jak dovolatelka mylně za to má.

Citace:

č. 7607. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 696-698.