Čís. 7664.

Řízení podle čl. 310 obch. zák. jest provésti podle zásad nesporného řízení. K nepříslušnosti dovolaného soudu dlužno přihlížeti z úřadu. Povoliti prodej podle čl. 310 obch. zák. jest věcně příslušným soud, jemuž jest přikázána pravomoc ve věcech obchodních, který by byl příslušným vzhledem k výši pohledávky ve sporném řízení, tedy buď samostatný obchodní soud nebo okresní soud pro věci obchodní a, není-li jich, obchodní senát sborového soudu prvé stolice pokud se týče okresní soud. Místně příslušným jest ten ze jmenovaných soudů, u něhož by mohl býti žalován věřitel.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1927, R I 1079/27.)
Návrh na prodej podle čl. 310 obch. zák. byl původně vznesen na krajský soud v L., jenž ho postoupil (§ 44 j. n.) okresnímu soudu v L., poukázav k § 47 uv. zák. k obch. zák., k čl. 3 obch. zák. а k vývodům komentáře Staub-Pisko k čl. 310 obch. zák Okresní soud v L. považoval věc za věc exekuční a nařídil podle obdoby form. 274 prodej. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil okresnímu soudu, by vyčkaje pravomoci, postoupil návrh na prodej podle čl. 310 obch. zák. zpět krajskému soudu v L. jako obchodnímu senátu. Důvody: Nauka i prakse vytvářila se v tom směru, že řízení podle čl. 310 obch. zák. řídí se předpisy nesporného řízení a nikoliv exekučního řádu (plenissimární usnesení býv. vid. nejv. soudu z 22. dubna 1902 čís. 3745 [otištěno u Manze pod čís. 591], rozh. nejv. soudu sb. čís. 1261, 3809, 3811, 3755, 5067, 5068, 6078). Exekuční řízení není tudíž v takovém případě na místě (§ 47 uv. zák. k obch. zák., čl. 13. uv. zák. k ex. ř.). Podle § 385 jedn. ř. jest výkon prodeje věcí oddělení doručovacího a exekučního, nepřísluší však povolení prodeje okresnímu soudu jako soudu exekučnímu (sr. § 245, druhý odstavec, jedn. ř.). Stalo se tudíž již postoupení podle § 44 j. n. neprávem. Neboť podle doslovu čl. 310 obch. zák., jenž mluví výslovně o »příslušném obchodním soudě«, § 47 uv. zák. k obch. zák., jenž se odvolává na čl. 310 obch. zák., a čl. 3 obch. zák., jest nepochybno, že povoliti prodej podle čl. 310 obch. zák. jest výlučně povolán soud, jen výkon jest, jak již podotčeno, provésti podle § 385 jedn. řádu. V tomto směru rozhodoval jak bývalý vídeňský nejvyšší dvůr soudní, tak i nynější čsl. nejvyšší soud, jak viděti z rozhodnutí shora uvedených, z nichž zejména rozhodnutí čís. 3811 zdůrazňuje, že jest příslušným sborový soud, v tomto případě obchodní senát krajského soudu v L. Ačkoliv se rekurent otázkou příslušnosti zabývá jen namátkou, měl přece rekursní soud za to, že se dlužno s touto otázkou vypořádati z úřadu, poněvadž právní věc vyhražená nespornému řízení byla mu odňata a kromě toho bylo rozhodnuto v každém případě nepříslušným exekučním soudcem okresního soudu v L. o věci, náležející výlučně k příslušnosti sborového soudu. Bylo proto napadené usnesení zrušiti (§ 42 j. n., § 477 čís. 6 c. ř. s., § 78 ex. ř.) a zaříditi, by po pravomoci tohoto usnesení rozhodl o návrhu krajský soud v L. jako obchodní senát.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně uznal, že řízení podle čl. 310 obch. zák. dlužno provésti podle zásad řízení nesporného, a stačí v tomto směru poukázati ku správným důvodům napadeného usnesení. Z toho plyne, že k nepříslušnosti dovolaného soudu jest přihlížeti z moci úřední (§ 2 druhý odst. čís. 1 nesp. říz.), a že jest tento soud, pokládá-li se nepříslušným, nejen oprávněn, nýbrž i povinen odkázati věc podle § 44 j. n. na soud příslušný, pokud jej podle okolnosti případu může zjistiti. k tomu jsou arci povolány i stolice opravné. Jde jen o to, který soud jest pokládati za příslušný k povolení prodeje ve smyslu čl. 310 obch. zák. Za takový prohlašuje tento článek »obchodní soud příslušný pro věřitele« (»bei dem für ihn [scil den Gläubiger] zuständigen Handelsgerichte«). Zdálo by se tedy, že jest příslušným vždy jen »obchodní soud«, t. j. samostatný obchodní soud, pokud se týče, není-li ho v místě, o něž jde, obchodní senát sborového soudu prvé stolice. Než tento výklad, který zastává i rekursní soud, jest mylný. Že zákon neměl na zřeteli jen samostatné obchodní soudy, pokud se týče obchodní senáty soudů sborových, tedy výhradně soudy sborové, plyne z § 43 uvoz. zák. k obchodnímu zákonu, z něhož nepochybně vyplývá, že obchodní zákon, užívaje výrazu »obchodní soud«, nezamýšlel vymeziti věcnou příslušnost zvláštního »obchodního soudu«, nýbrž že pod pojem »obchodní soud« (Handelsgericht) zahrnuje všecky soudy vykonávající pravomoc ve věcech obchodních, ponechávaje úpravu věcné příslušnosti jurisdikční normě. Směrodatnými budou tedy podle nynějšího práva zásady §§ 51 a 52 j. n. a to i pro obor řízení nesporného, kde tato otázka zvláštním předpisem není upravena (srv. rozh. A. Cl. čís. 2422 a rozh. nejv. s. čís. 2161, 6078 sb. n. s.). Podle toho bude k povolení prodeje podle čl. 310 obch. zák. věcně příslušným »obchodní soud« t. — Čís. 7665 —
2104
j. soud, jemuž jest přikázána pravomoc ve věcech obchodních, který by byl příslušným vzhledem k výši pohledávky v řízení sporném, tedy buď samostatný obchodní soud neb okresní soud pro věci obchodní a, není-li jich, obchodní senát soudu sborového prvé stolice, pokud se týče soud okresní (srv. čl. 3 obch. zák.). Místně příslušným je pak pro povolení prodeje podle čl. 310 obch. zák. ten z jmenovaných právě soudů, u něhož by mohl býti žalován věřitel (srv. v čl. 310. slova »u obchodního soudu pro věřitele příslušného«). Jest tudíž v souzeném případě, poněvadž jde o pohledávku 5 000 Kč převyšující, a navrhovatel má své řádné bydliště v L., pro povolení prodeje věcně i místně příslušným obchodní senát krajského soudu v L. a postupoval rekursní soud správně, zrušiv usnesení okresního soudu a nařídiv, by věc postoupil uvedenému právě soudu jako soudu příslušnému.

Citace:

č. 7664. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 802-804.