Čís. 7668.

Žaloba podle § 35 ex. ř. předpokládá, že v den rozsudku prvého soudu exekuce dosud trvá. Bylo-li exekuci vykonati na přihlášení, nemá okolnost, že se vymáhající věřitel dosud nepřihlásil, za následek zrušení exekuce, nýbrž vymáhající věřitel musí učiniti nový návrh, má-li býti v exekuci pokračováno. K nároku na předání pozemku do neomezené držby a správy patří i odstranění osob a movitých věcí z prostoru nad pozemkem.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1927, Rv II 471/27.) — 7668 —
2113
V žalobě, jíž se domáhali žalobci na žalované obci, by povolení exekuce bylo zrušeno a exekuce podle § 349 ex. ř. a exekuce mobilární byla zastavena, tvrdili žalobci: Předání stavební parcely č, kat. 102 do neobmezené držby a správy žalované strany stalo se ve smyslu § 367 ex. ř., o čemž žalobci dopisem ze dne 28. ledna 1927 žalovanou stranu zvlášť vyrozuměli. Exekuce podle § 349 ex. ř. jest nepřípustnou, nemá za účel předání stavební parcely č. kat. 102, nýbrž vyklizení domu na parcele té stojícího, jenž jest neobmezeným vlastnictvím žalobců a stál na této ploše dříve, než parcela ta byla utvořena. Žalovaná strana se sice v žalobě С II 1172/25 domáhala odklizení oné části domu, jenž stojí na stavební parcele čís. 102, avšak v tomto bodu byla žaloba zamítnuta rozsudkem nejvyššího soudu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Pravoplatným rozsudkem ve sporu byli odvolatelé uznáni povinnými, by předali stavební parcelu čís. 102 žalobkyni do neobmezené držby a do správy do jednoho měsíce, zamítnuta však byla další žalobní žádost, by žalovaní manželé do jednoho měsíce odklidili část domu č. 10 stojícího na stavební parcele 102. Na základě tohoto pravoplatného rozsudku byla vymáhající věřitelce městské obci Z. povolena exekuce předáním stavební parcely č. kat. 102 do neobmezené držby a do správy podle § 349 ex. ř. totiž odstraněním osob a movitých věcí a uvedením vymáhající věřitelky v držení odevzdávané stavební parcely a exekuce na svršky k dobytí útrat tohoto exekučního návrhu. Vzhledem k tomu, že odvolatelé sdělili obci Z. dopisem ze dne 28. ledna 1927, že jejich plnění ve smyslu rozsudku bylo uskutečněno podle § 367 ex. ř. tím, že tento rozsudek nabyl právní moci, a že exekuce podle § 349 ex. ř. odporuje obsahu rozsudku, ukládajíc vyklizení domu stojícího částečně na parcele čís. 102 a odstranění osob a movitostí v domě tom, podali žalobci tuto žalobu jako námitky, jež podle jejich názoru spočívají na skutečnostech nárok zrušujících, neboť exekuce podle § 349 ex. ř. jest nepřípustnou, nemá za účel předání stavební parcely čís. 102, nýbrž vyklizení domu na parcele té stojícího, jenž jest neomezeným vlastnictvím odvolatelů a stál na této ploše dříve, než parcela ta byla utvořena; žalovaná strana se sice v žalobě С II 1172/25 domáhala odklizení části domu, stojící na stav. parcele čís. 102, avšak v tomto bodu byla žaloba namítnuta. Odvolací soud sdílí názor prvého soudu že, pokud žaloba chce dokazovati, že usnesení E 273/27 odporuje obsahu rozsudku, není přípustnou ani podle § 35 ani podle § 36 ex. ř., neboť námitky procesuální povahy, pokud se týkají obsahu a výkladu exekučního titulu, nemohou býti uplatňovány těmito žalobami; vzhledem však k tomu, že žaloba podle § 35 ex. ř. může podána býti kdykoliv za exekučního řízení a žaloba tato podána byla dne 11. února 1927 ještě před prováděním exekuce ve dnech 18. a 19. února 1927 současně s návrhem na odklad exekuce, jest podle názoru odvolacího soudu za to míti, že tato žaloba by byla bývala včas podána, kdyby vůbec byla přípustná. Ani věcně nejsou však námitky odůvodněny. První soud posoudil správně právnicky a ocenil správně exekuční titul, totiž rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 1926, Rv II 668/26-1, — Čís. 7668 —
2114
podle něhož jsou odvolatelé povinni rukou společnou a nedílnou do jednoho měsíce pod exekuci předati stavební parcelu č. 102 městské obci Z. do neomezené držby a do správy, a do 14 dnů pod exekucí zaplatiti útraty sporu. Ačkoliv podle tohoto rozsudku bylo vyhověno odvolání nynějších žalobců v tom směru, že nejsou povinni odkliditi část domu stojícího na par. čís. 102 není tím řečeno, že by městská obec Z. neměla práva za účelem uskutečnění tohoto rozsudku za tím účelem, by mohla vykonávati držbu a správu ohledně parcely čís. 102 neobmezenou, odstraniti vše, co jí v této neobmezené držbě a správě překáží. Jak první soud správně uvádí, neukládá exekuční titul odvolatelům, by podle § 367 ex. ř. vydali prohlášení vůle k předání stavební parc. čís. 102, nýbrž zavazuje je, by stavební parcelu předali, a předání parcely, připsané již v pozemkové knize obci Z. musí se státi hmotným odevzdáním podle §§ 426, 315 a 312 obč. zák. Předání (přenechání) nemovitosti znamená tradici a soudní uvedení v držbu v cestě exekuce podle § 349 ex. ř., takže na základě pravoplatného exekučního titulu exekuční soud povoliti musel exekuci ve smyslu § 349 ex. ř. vyklizením exekuta, t. j. jeho věcí a lidí na stavební parcele čís. 102 se nalézajících a přenechání parcely v držbě exekventa. Názor odvolatelů, že se předání stavební parcely nemělo státi fysickým odevzdáním, jest mylným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o žalobu podle § 35 ex. ř. V žalobní prosbě není sice výslovně žádáno o zjištění, že nárok, pro nějž byla exekuce povolena, jest zrušen nebo zastaven, nýbrž pouze o to, by povolení exekuce bylo zrušeno, ač právě toto je zbytečné, ana podle § 35 čtvrtý odstavec ex. ř. má býti exekuce zrušena z moci úřadu, vyhoví-li se pravoplatně námitkám. Než z obsahu žaloby jest patrno, že žalobci uplatňují námitky podle § 35 ex. ř. Tato žaloba jest přípustná, je-li podána za exekučního řízení, nač odvolací soud správně poukazuje. Ale zde jde ještě o něco více. Jak dovoženo, jest ještě závažno, zda exekuce v den vydání rozsudku prvé stolice trvá, což podle § 406 c. ř. s. jest nezbytným předpokladem pro to, by mohlo býti uznáno právem, jak se žádá v žalobní prosbě opřené o § 35 ex. ř. Je-li exekuce za sporu již vykonána, nebylo by lze uznati podle původní prosby žalobní. Ale ze spisů E 273/27 jest patrno, že jest ještě provésti odstranění osob a movitostí v podkrovní světnici, pokud nad parcelou čís. kat. 102 jest zřízena a dne 18. a 19. února 1927 při výkonu exekuce pro onemocnění žalobkyně nemohla býti vyklizena. Tuto část exekuce jest podle spisů E 273/27 vykonati na přihlášení. Okolnost, že se dosud vymáhající věřitel nepřihlásil, nemá za následek zrušení exekuce, nýbrž pouze následky v § 261 jednacího řádu uvedené,, t. j. že vymáhající věřitel musí učiniti nový návrh, má-li býti ve výkonu exekuce pokračováno. Tudíž z toho domnělého důvodu, že jest již exekuce — Čís. 7669 —
2115
vykonána, nebylo by správno žalobu zamítnouti. Jest se proto obírati žalobním nárokem ve věci samé. Veškeré námitky dovolatelů ve věci samé vyvrátil již správně odvolací soud, k jehož vývodům stačí dodati toto: Dovolatelé, vykládajíce ve svůj prospěch rozhodnutí třetí stolice ve sporu С II 1172/25 neprávem stotožňují pojem »vyklizení reality« s pojmem »odklizení stavby«. Zamítnutím žaloby ohledně nároku na odklizení části domu není vysloveno nic více, než že žalobci nejsou povinni, by na svůj náklad buď osobně nebo zjednanými lidmi provedli práce spojené se zbouráním této části domu, s odvozením materiálu bouráním získaného a rumu při tom utvořeného a s urovnáním povrchu. Jinak však o neomezeném předání pozemky do držby a správy vymáhající strany nemohlo býti řeči, kdyby mělo býti straně povinné ponecháno právo, určité prostorové částice v kolmém prostoru nad zmíněnou parcelou pro sebe a své lidi užívati. Ohledně otázky, v jakém objemu jest vykonávati exekuci podle § 349 ex. ř., stačí dovolatele odkázati na rozhodnutí čís. 5137 sb. n. s. Není tedy správným názor dovolatelů, že k nároku na předání určitého pozemku do neomezené držby a správy nepatří odstranění osob a movitých věcí v prostoru nad tímto pozemkem jsoucích. Zda žalovaná obec provede odklizení (zbourání) zmíněné části domu sama, či zda k tomu donutí manžele M-ovy, jest věcí, již si žalovaná obec jen s těmito manželi má vyříditi.

Citace:

č. 7668. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 812-815.