Čís. 7605.

Do obchodního rejstříku nezapisuje se doba, kdy byla veřejná obchodní společnost zrušena, ani doba, kdy veřejný společník ze společnosti vystoupil, aniž, že jest firma od určité doby firmou kupce jednotlivce.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1927, R I 1059/27.)
Oskar B. napadal v rekursu usnesení rejstříkového soudu, povolující zápis vystoupení veřejného společníka Otty В-a a vyznačení Oskara B-a jako nyní jediného majitele firmy В. B., pokud nebylo v obchodním rejstříku vyznačeno, že firma В. B. jest od 1. března 1927 firmou kupce jednotlivce. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Podle čl. 129 obch. zák. jest vystoupení veřejného společníka z veřejné obchodní společnosti a pokud se tímto výstupem stane zbývající společník jediným majitelem firmy, též tuto okolnost, k zápisu do obchodního rejstříku přihlásiti a podle čl. 146 druhý odstavec obch. zák. promlčecí lhůta ohledně vymazaného společníka počíná dnem, kdy jeho vystoupení bylo v obchodním rejstříku zapsáno. Jest tedy pro věci obchodního rejstříku a tedy pro poměr k osobám třetím rozhodným den dotyčného zápisu. Soud rejstříkový, když — přihlížeje při napadeném usnesení k přesnému předpisu čl. 12 obch. zák. — nezapsal zároveň, že jest firma od 1. března 1927 firmou kupce jednotlivce, jednal podle zákona, a, jest-li bývalí společníci Otto a Oskar B. ujednali výstup prvějšího dnem 28. února 1927, pak ustanovení to jako ustanovení týkající se dle svrchu řečeného jejich vnitřního poměru, není předmětem zápisu do obchodního rejstříku (čl. 12 obch. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 7606 —
1994
Důvody:
Napadené usnesení rekursního soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu rejstříkového, není ve zřejmém rozporu ani se zákonem, ani se spisy a netrpí ani zmatečností. Není tu tedy podmínek § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. a nemohlo bytí dovolacímu rekursu vyhověno. Vzhledem k vývodům dovolacího rekursu jest však ještě uvésti toto: Podle čl. 12 obch. zák. a § 10 úvoz. zák. k obchodnímu zákonu mohou býti zapsány do obchodního rejstříku jen skutečnosti, jichž zápis zákon výslovně nařizuje. Ze srovnání čl. 86 druhého odstavce čís. 3 obch. zák. s čl. 129 prvý odstavec obch. zák. plyne zřejmě, že zákon při veřejné společnosti vyžaduje jen, by byla do obchodního rejstříku zapsána doba, kdy společnost počala, ne však také, kdy byla zrušena. Nařizuje-li zákon v třetím odst. čl. 129 obch. zák., že právě tak jako zrušení společnosti nutno do obchodního rejstříku zapsati i vystoupení společníka, jest nepochybno, že ani tu doba výstupu společníka nemá a tudíž podle čl. 12 obch. zák. k obch. zák. ani nesmí býti zapsána. Rejstříkový soud měl ovšem návrh na zápis, »že jest firma od 1. března 1927 firmou kupce jednotlivce« zamítnouti zvláštním výrokem; neučinil-li tak, nestala se opovídateli žádná újma, poněvadž z obsahu usnesení, jímž byla opověď vyřízena, bylo patrno, že rejstříkový soud zápis onen nepovoluje, což opovídatel také vystihl, podav přímo rekurs, aniž žádal za doplnění usnesení.

Citace:

č. 7605. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 693-694.