Čís. 7646.Byl-li pachtýř podle pachtovní smlouvy povinen vrátiti propachtovateli po ukončení pachtovní doby pozemky ve stavu hospodářského vzdělání, v němž je převzal, a bylo-li mu zabráním pozemků a jich odevzdáním kupiteli zabráněno, by navrátil pozemky ve stavu osetém a pohnojeném, byl na úkor propachtovatele bezdůvodně obohacen a jest povinen nahraditi propachtovateli náklad, jejž tento vynaložil na vzdělání polí a jejž by býval musel (pachtýř) vynaložiti, by vzdělal pozemky tak, jak byl k tomu podle smlouvy povinen.(Rozh. ze dne 22. prosince 1927, Rv I 696/27.)V čl. 12. pachtovní smlouvy zavázali se žalovaní pachtýři vrátiti žalujícímu propachtovateli spachtované pozemky ve stavu, v němž je převzali. Po zabrání spachtovaných pozemků Státním pozemkovým úřadem domáhal se žalobce na žalovaných náhrady za osiva, jimiž byly pozemky osety na počátku pachtovní doby. Oba nižší soudy žalobu zamítly, Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a rozhodl.Důvody:Nesporno jest mezi stranami, že v roce 1910 byly odevzdány spąchtované pozemky prvžalovanému ve stavu osetém. To se stalo i roku 1922, jak zjevno ze smlouvy pachtovní a z jejích příloh; nevadí, že v roku 1922 náklad na osetí nevynaložil žalobce, nýbrž prvžalovaný, neboť tento byl podle pachtovní smlouvy z roku 1910 čl. 12. povinen odevzdati pozemky po ukončení pachtu žalobci ve stavu osetém, což učinil dne 31. května 1922, a tím přešly pozemky i s osivem a s hnojivém do vlastnictví žalobce a, když pak tento na základě pachtovní smlouvy ze dne 23. června 1922 odevzdal pachtované pozemky oběma žalovaným, odevzdal jim je oseté osivem a pohnojené hnojem, kteréžto osivo i hnůj byly též jeho vlastnictvím, a byli proto podle čl. 12. smlouvy žalovaní povinni vrátiti mu po ukončení pachtovní doby pozemky ve stavu hospodářského vzdělání, v němž je převzali. Pro nahodilou překážku, pro zabrání pozemků státem a jich odevzdání kupitelům (jako zbytkový statek) zabráněno bylo žalovaným bez jich viny, by navrátili pozemky žalobci ve stavu osetém a pohnojeném. Nemusili tedy vynaložiti na polnosti osev, práci a hnojiva, jakž byli smlouvou zavázáni, a ušetřili tedy práci spojenou s obděláním polností, ušetřili peněžitý náklad na nákup osevu a mohli hnoje, jejž měli vynaložiti na pohnojení zpachtovaných polí, použiti na pohnojení polností do vlastnictví jim připadlých. Tím byli s újmou žalobce obohaceni a to bezdůvodně obohaceni (§ 1447 obč. zák.). Žalovaní byli podle čl. 12. pachtovní smlouvy zavázáni vrátiti zpachtované pozemky ve stavu, v němž je převzali. Tento závazek vztahuje se na všechny případy zrušení pachtu, nikoli pouze na případ pravidelného ukončení projitím smluvené doby pachtovní. Mluvíť se ve čl. 12. o ukončení doby pachtovní, aniž by se činil rozdíl, jakým způsobem k němu dojde, tedy o ukončení pachtu vůbec (viz rozh. 6532 sb. n. s.). Vysvítá též ze spisů Státního pozemkového úřadu, že 31. ledna 1925 byl dvůr předán pachtýří žalobci a tím v týž den Státnímu pozemkovému úřadu a že byl tedy žalovanými žalobci odevzdán bez hospodářského obdělání a bez osiva, jak podle čl. 12. smlouvy pachtovní odevzdán býti měl. Byť i již žalobce neměl zájmu na tom, by mu pozemky byly odevzdány ve stavu hospodářského vzdělání, jak byly převzaty, jelikož jich již ani užívati ani propachtovati nemohl, nelze nicméně z toho vyvozovati, že neměl nároku, by mu náklad na vzdělání polí byl nahražen, ježto by se jinak přece pachtýři (žalovaní) s jeho škodou bezdůvodně obohatili o hodnotu nákladu na vzdělání polností. Domáhá se tedy žalobce právem, by mu v penězích byla nahražena hodnota osiva, hnoje a práce, vynaložených na vzdělání polí v roku 1922, a to v té hodnotě, již by pachtýři byli musili roku 1925 vynaložiti, by byli — Čís. 7647 —2072mohli pozemky ty vzdělati tak, jak k tomu podle smlouvy byli povinni. Kdyby neměli žalovaní žalobci nahraditi osev, orbu a hnojivo, byli by na úkor žalobcův bezdůvodně obohaceni a nejsou proto oprávněni podržeti prospěch, který by takto se škodou žalobce jim zůstal (§ 1447 obč. zák.). Při tom jest lhostejno, zda žalobce mohl při zpachtování polí žalovaným jich zabrání státem předvídati, čili nic, neboť pouhá možnost zabrání neubírá ještě skutečnému zabrání povahu náhody, ana žádná ze stran událost, která splnění smlouvy zabránila, nezavinila ani jí zabrániti nemohla. Nezáleží proto na ustanovení čl. 23. pachtovní smlouvy, jehož účelem bylo jedině oprávnění žalující strany k předčasnému zrušení pachtovní smlouvy, kdyby ji žalovaní řádně neplnili. Nic jiného nelze vyčisti z tohoto smluvního ustanovení. Podle toho jest nárok žalobou uplatněný důvodem po právu a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) nižšími soudy plně odůvodněn.