— Čís. 7390 —
Čís. 7390.
Byl-li nabízen důkaz obchodními knihami, jejž soud prvé stolice (obchodní soud) připustil za přibrání znalce a uložil navrhovateli, by pod následky § 279 c. ř. s. složil zálohu na znalečné, když pak navrhovatel v určené době příkazu tomuto nevyhověl, vydal usnesení, že důkaz obchodními knihami nebude proveden, nelze usnesení, jímž bylo navrhovateli uloženo složiti zálohu, ani usnesení, jímž bylo upuštěno od připuštěného — Čís. 7390 —
důkazu pro nesložení zálohy, sice napadati ani pod rouškou neúplnosti řízení, dlužno však spatřovati vadu odvolacího řízení v tom, že ani prvý soud ani soud odvolací nepřipustil důkaz obchodními knihami bez přibrání znalce. Teprve kdyby znalosti prvého soudu jakožto soudu odborného (obchodního) nebyly stačily k vysvětlení obsahu obchodních knih, mohl soud prvé stolice použíti důkazu znaleckého s účinky § 279 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 6. října 1927, Rv I 1465/27.)
Směnečný platební příkaz na 58 119 Kč ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil mimo jiné z těchto důvodů: V rámci odvolacího důvodu neúplnosti řízení uplatňují žalovaní též výtku, že nebyl proveden důkaz obchodními knihami žalobce a důkaz výslechem stran o výši zažalované pohledávky. Dlužno předem poukázati k tomu, že podle názoru soudu odvolacího z té skutečnosti, že žalovaní výtahy ze svých účtů stranou žalující jim půlletně zasílané bez jakýchkoli námitek přijímali, podle zásady víry a věrnosti sluší souditi, že žalovaní tyto účty co do výše, tedy i co do výše úroků uznali. Jejich mlčení zde nutno bezpodmínečně vykládati ve smyslu souhlasu (čl. 279 obch. zák.). Povinnost protidůkazu, že účty nejsou správny, náležela výhradně žalovaným. Když žalovaní zálohu na výlohy připuštěného důkazu obchodními knihami za přivzetí znalce uloženou jim soudem stolice první bez jakéhokoli ospravedlnění nesložili, vším právem soud první stolice k návrhu žalující strany postupoval podle § 279 c. ř. s. (§§ 365, 332 druhý odstavec c. ř. s.). Vzhledem k tomu nemohl a nesměl (§ 371 druhý odstavec c. ř. s.) provésti důkaz stranami, to tím méně, když žalovaní ve svých přednesech neuváděli určitých skutečností proti výši zažalované pohledávky. Ta okolnost, že žalovaní navrhovali důkaz obchodními knihami bez znalce, jest zcela nerozhodna. Neboť soud první stolice důkaz ten přirozeně bez znalce provésti nemohl a právem nařídil důkaz ten za přibrání znalce.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by ve věci znovu jednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Dovolání opírající se toliko o dovolací důvod čís. 2 § 503 c. ř. s. spatřuje tento důvod mimo jiné v tom, že nebyl proveden důkaz obchodními knihami a výslechem stran o výši zažalované pohledávky. V tomto směru žalovaní namítli, že pohledávka žalobkyně zanikla již částečně zaplacením, takže nemůže činiti 58 119 Kč, nýbrž méně o splátky 50 000 Kč a 15 000 Kč, a nabízeli o tom důkaz svědectvím Leona S-a, obchodními knihami žalující strany a výslechem stran. Z těchto průvodů připuštěn byl průvodním usnesením ze dne 25. dubna 1927 důkaz obchodními knihami žalující strany za přibrání znalce a uloženo žalovaným, by pod následky § 279 c. ř. s. složili 1 000 Kč jako zálohu na znalečné. — Čís. 7391 —
Jelikož však příkazu v určené lhůtě nevyhověli, bylo k návrhu žalobkyně při ústním líčení dne 9. května 1927 usneseno, že důkaz obchodními knihami nebude proveden. Soud prvé stolice pak námitku, že zažalovaná částka v celé výši již nepozůstává, odbyl prostě tím, že námitka ta padla, ježto nebyla prokázána. Soud odvolací se k tomuto mínění připojil, podotknuv ještě, že žalovaní bez námitek přijali o sporné pohledávce a jejím splacení kontokorentní výtahy a tedy ji uznali a že prvý soud důkaz obchodními knihami bez znalce provésti nemohl a že jej právem podle § 279 c. ř. s. neprovedl, když záloha složena nebyla. Usnesení, jímž bylo dokazovateli uloženo, by složil zálohu na provedení znaleckého důkazu a usnesení, jímž bylo upuštěno od připuštěného důkazu pro nesložení zálohy (§ 332, 367, 279 c. ř. s.), nelze ovšem napadati ani pod rouškou neúplnosti řízení, toho však dovolání nečiní, ježto nevytýká, že mohl neb měl býti proveden důkaz znalecký, nýbrž namítá, že nabízeným důkazem obchodními knihami i bez přibrání znalce byla by se prokázala výše směnečné pohledávky, zejména, že jest nižší, než zažalované saldo. Jest mu přisvědčiti, neboť nabídnutím důkazu obchodními knihami učinili žalovaní své důkazní povinnosti zadost, když zatím se omezili na nabízení tohoto důkazu (§ 178 c. ř. s.), jelikož důvodně mohli za to míti, že obchodní soud jako soud odborný jest s to, by důkaz ten provedl i bez znalce. Prvý soud měl především připustiti důkaz obchodními knihami a, kdyby vlastní jeho znalosti k vysvětlení obsahu obchodních knih mu nestačily, byl by mohl použíti důkazu znaleckého s účinky § 279 c. ř. s. Tím, že ani odvolací soud nabízených důkazů o sporné pohledávce a zmenšení její splátkami nepřipustil, zůstalo řízení neúplným a vadným podle § 503 čís. 2 c. ř. s., neboť nebylo ani vysvětleno, kolik činila směnečná pohledávka původně, zda 66 000 Kč, jak tvrdí žalující strana, či 80 000 Kč, jak tvrdí žalovaní a jakými splátkami se zmenšila po případě, zda žalovaní neměli při svých námitkách na mysli snad jiný úvěr 50 000 Kč, o kterém se zmínil svědek Oskar W. a na který z úvěrů byly plněny splátky, o nichž se v písemných námitkách zmiňují.