Čís. 7660.

Dopravní řád železniční.
Tarif smí stanoviti přirážky k dovoznému i mimo případy § 60 žel. dopr. ř. a stanoviti jiné podmínky jich placení.
Dráha jest oprávněna požadovati placení přirážky, nepoužil-li příjemce zásilky tak, jak bylo v nákladním listu uvedeno a jak se k tomu zavázal přijetím nákladního listu a zásilky za snížené dovozné.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1927, Rv I 422/27). — Čís. 7660 —
2095
Železniční erár domáhal se na příjemci zboží, by mu zaplatil pro nesprávnou deklaraci 1011 Kč jako doplatek k dovoznému a kromě toho 20122 Kč jako přirážku ve smyslu § 60 dopravního řádu pro železnice v Československé republice dotyčně vyhlášky ve Věstníku pro železnice a plavbu ze dne 20. prosince 1924 čís. 102. Procesní soud prvé stolice přiznal žalujícímu eráru 1011 Kč, ohledně 2022 Kč žalobu zamítl. Důvody: Žalovaná strana prvý nárok při ústním přelíčení uznala, pročež ve smyslu § 395 c. ř. s. byla uznána povinnou, zaplatiti 1011 Kč. Co se týče přirážky k dovoznému, byla jedině rozhodnou otázkou, zda vyhláška ve Věstníku, podle níž příjemce propadá též přirážce k dovoznému, může míti platnost vzhledem k § 60 dopravního řádu. Na tuto otázku dlužno v tomto případě odpověděti záporně, neboť jak ze spisu ředitelství státních drah vyplývá a jak ostatně nesporno a vedlejším intervenientem výslovně doznáno, neměla žalovaná strana na deklaraci vlivu a brambory výslovně objednala k satbě. Zavinění ve smyslu předpisu občanského zákoníka žalovanou stranu nestíhá. Z § 60 dopr. ř. (4) vysvítá, že zásadně za nesprávnou deklaraci naproti dráze jest zodpovědným jen odesílatel, a že toliko tehdy jest příjemce povinen platiti přirážku, je-li pro něho přirážka zřejmá z návěští a z nákladního listu. Činí-li dopravní řád železniční vydaný nařízením vlády republiky Československé ze dne 13. května 1921, čís. 203 sb. z. a n. toliko odesílatele zodpovědným za nesprávnou deklaraci, nemůže poznámka o ručení příjemce v tarifních ustanoveních Věstníku změniti dopravní řád, pokud se na ručení za tuto přirážku vztahuje, nýbrž ustanovení Věstníku má jen platnost, pokud jsou v rámci platných zákonů a nařízení. Odvolací soud uznal žalovaného povinným zaplatiti žalobci i dalších 2 022 Kč. Důvody: Odvolací soud nesdílí názor prvního soudu, že tu má místo ustanovení § 60 žel. dop. ř. a že, jelikož přirážka nebyla patrná z návěstí a z nákladního listu, žalovaný neručí. Rovněž pokládá za nerozhodující, zda jest zavinění na straně žalovaného ve smyslu předpisu občanského zákona. V onom ohledu vyplývá z nesporného děje, že přirážka vůbec nemohla bytí patrnou z návěští a z nákladního listu, jelikož skutečné upotřebení bramborů bylo zjištěno teprve po jich předání žalovanému, a jelikož teprve v tomto okamžiku byla dána žalující straně příčina, by požadovala přirážku. V druhém ohledu však stačí poukázati k tomu, že žaloba se neopírá o zavinění žalovaného, nýbrž jen o všeobecně platná ustanovení vyhlášeného nákladního tarifu díl 2 odst. 5. Ostatně jest podotknouti, že ustanovení železničního dopravního řádu zásadně směřují k tomu že příjemce zboží ručí za zaplacení ze smlouvy nákladní proti dráze (§§ 60 a 76), a že účel tohoto ustanovení jest patrně ten, že dráha se má stýkati pouze s příjemcem zboží, a že tento, když se již ukládá zaplacení, jež by ho vlastně nemělo stíhati, má míti pouze právo postihu. Ostatně dlužno v souzeném případě uvésti, že žalovanému z nákladního listu musela napadnouti nesprávná deklarace bramborů, a že přes to nezmínil se o tom proti dráze, když brambory přijal. Ale tato okolnost nemá, jak již řečeno, významu. Směrodatným jest jen, že nákladní tarif, o jehož ustanovení se žaloba opírá, jest řádně vyhlášen a proto má všeobecnou platnost, takže se žalovaný nemůže odvolávati na to, že mu zůstala tato ustanovení neznámými. — Čís. 7660 —
2096
Z řečeného plyne, že žalovaný jest také povinen k zaplacení dalších 2 022 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Napadené odsouzení žalovaného k zaplacení přirážky k dovoznému, poněvadž brambor, zaslaných mu dráhou k výživě obyvatelstva a proto s 50% slevou na dovozném, použil k satbě, jest odůvodněno obsahem vyhlášek čís. 300 a 311 o tarifních slevách, pro brambory určené k výživě obyvatelstva, uveřejněných dne 20. prosince 1924 v čísle 102 Věstníku pro železnice a plavbu. Železniční správa vyhradila si jimi právo přesvědčiti se, zda bylo brambor použito k účelu, jenž byl podmínkou slevy. Bylo-li zásilky, neb i jen její části, použito z jakékoliv příčiny pro jiné účely, jest příjemce povinen zaplatiti nejen rozdíl mezi sníženým a normálním dovozným, nýbrž také ještě přirážku ve dvojnásobné výši tohoto rozdílu, a to vždy na celou zásilku. Uveřejněním ve Věstníku pro železnice a plavbu staly se ony vyhlášky podle min. nařízení ze dne 20. listopadu 1895, čís. 167 ř. zák. a 10. února 1905, čís. 14 ř. zák. závazným tarifním předpisem, smluvní podmínkou nákladní smlouvy, takže se také na ně vztahuje poznámka otištěná na každém nákladním listu »Pro smlouvu nákladní platí dopravní řád a příslušné tarify«. Tak jako žalovaný nabyl jimi nároku na 50% slevu dovozného, poněvadž brambory byly na nákladním listu označeny jako určené k výživě obyvatelstva, tak stal se povinným použíti jich výhradně k účelu, uvedenému v nákladních listech, a když jich nepoužil k tomu účelu, zaplatiti smluvní pokutu ve formě přirážky k dovoznému. Neprávem odvolávají se žalovaný i jeho vedlejší intervenient na § 60 (4) žel. dopr. ř., podle něhož jest k placení přirážky povinen odesílatel, a příjemce ručí za ni vedle něho jenom tehdy, když byla přirážka při vydání zásilky již patrna z návěstí a z nákladního listu. Toto ustanovení platí jenom pro přirážky upravené v § 60 žel. dopr. ř., ale souzený případ nelze mezi ně zařaditi. Dráha nepožaduje placení přirážky proto, že obsah zásilky byl odesílatelem nesprávně uveden v nákladním listu, nýbrž poněvadž příjemce nepoužil zásilky tak, jak bylo v nákladním listu uvedeno, a jak se k tomu přijetím nákladního listu a zásilky za snížené dovozné zavázal. Sporno by mohlo býti leda, zda dráha smí i mimo případy § 60 žel. dopr. ř. tarifem stanoviti a vybírati přirážky k dovoznému. Nákladní tarif není ovšem součástí železničního dopravního řádu, jak soudí žalující strana v dovolacích odpovědích. Železniční dopravní řád má podle zákona ze dne 27. října 1892, čís. 187 ř. zák. a pro své uveřejnění ve sbírce zákonů a nařízení moc zákona, tarifní předpisy jsou pouhými smluvními podmínkami nákladní smlouvy. Tarifní předpisy nesmí se proto příčiti předpisům železničního dopravního řádu, ale mohou je doplňovati. Ve třetím odstavci § 60 žel. dopr. ř. jest ustanoveno, v kterých případech nesmí býti přirážka k dovoznému vybírána, souzený případ však k nim nenáleží. Ani jiné předpisy železničního dopravního řádu nejsou překážkou, by si — Čís. 7661 —
2097
dráha, poskytujíc zvláštní slevu na dovozném, nesměla vyhraditi smluvní pokutu ve formě přirážky k dovoznému pro případ zneužití slevy, a aby pro placení pokuty nestanovila podmínky odchylné, než je ustanovuje § 60 žel. dopr. ř. pro případy tam zmíněné.

Citace:

č. 7660. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 794-797.