Čís. 7672.

Pozemková reforma.
Zákaz zcizení podle zákona o pozemkové reformě (o zajištění půdy drobným pachtýřům) stihá i každého dalšího nabyvatele pozemku; předpis § 364 c) obč. zák. tu neplatí.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1927, R I 1110/27.) — Čís. 7673 —
2124
Soud prvé stolice povolil exekuci vnucenou dražbou dlužníkových nemovitostí, ohledně nichž bylo knihovně poznamenáno obmezení podle zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 22 zákona čís. 318/1919, pokud se týče zákona čís. 311/1920 jest třeba ke zcizení svolení Státního pozemkového úřadu. Ve smyslu rozhodnutí nejv. soudu ze dne 18. května 1926, R I 433/26 — sb. nejv. soudu čís. 6038 — takovým zcizením vyrozumívá se také zcizení exekuční dražbou. Poněvadž navrhovatelka onen souhlas k žádosti nepřiložila, neměl prvý soudce vzhledem k ustanovení § 7 ex. ř. povoliti exekuci.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
a to
s poukazem na důvody rozhodnutí čís. 5891, 6014, 6133, 7148 sb. n. s., kde dolíčeno, že podle úmyslu a duchu zákona zákaz zcizení v pozemkové reformě, jenž je dán z důvodů veřejnoprávních, z důvodů sociální reformy, a pro nějž tedy, jak tamže již provedeno, předpis § 364 c) obč. zák. platiti nemůže, musí rozuměn býti i na zcizení exekuční dražbou, ježto by jinak zákon snadno mohl býti obcházen a tak veřejný zájem, jejž zákon sleduje, býti mařen. O ohrožení právní bezpečnosti, o němž stížnost mluví, nemůže býti řeči, an se zákaz zcizení zapíše zároveň se vkladem vlastnictví na nabyvatele (drobného pachtýře nebo přídělce), takže každý od počátku musí věděti, že vlastníkova disposice s pozemkem je omezena a že je potřebí svolení Státního pozemkového úřadu, jakž tomu bylo i v tomto případě, kde omezení vlastníkovy volné disposice zapsáno v roce 1924 pokud se týče 1926 a právo zástavní pro pohledávku vymáhajícího věřitele teprve v roce 1927. K vůli tomu se právě omezení disposice v knihách poznamenává, by bylo uvedeno u veřejnou známost a každý s ním mohl počítati. Proto také nevadí, že vlastnictví pozemků vložky čís. 179 přešlo mezi tím s původní nabyvatelky na nynějšího držitele (exekuta), neboť, když omezení disposice je v knihách zapsáno všeobecně, nikoli pouze v neprospěch původní nabyvatelky, stihá každého dalšího nabyvatele, jehož nabytí je ovšem proti Státnímu pozemkovému úřadu jen tehdy platné, když se převod stal s jeho svolením.

Citace:

č. 7672. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 823-824.