Čís. 7665.

Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jako nepřípustné odmítnuto odvolání z usnesení prvého soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobním nároku obmezeném na útraty, jest přípustným rekurs na dovolací soud.
Bylo-li rozhodnutí prvého soudu o žalobním nároku, obmezeném na útraty, vydáno ve formě usnesení, jest odvolání z něho nepřípustné.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1927, R I 1101/27.)
Za sporu obmezili žalobci žalobní nárok na útraty. Soud prvé stolice usnesením návrh zamítl. Odvolací soud odvolání odmítl. Důvody: Ve sporném řízení zná zákon dvojí opravný prostředek: proti rozsudkům odvolání (§ 461 c. ř. s.) a proti usnesením rekurs (§ 514 c. ř. s.). Rekurs připouští zákon výjimečně i proti rozsudkům, napadá-li se toliko výrok o útratách (§ 55 c. ř. s.). Tyto opravné prostředky nesmějí býti zaměňovány a jest proto nepřípustno, by usnesení bylo napadáno odvoláním a rozsudek, nejde-li o případ § 55 c. ř. s., rekursem. V souzeném případě byla žaloba omezena na útraty sporu a rozhodl proto procesní soud spor zcela správně usnesením. Právě proto, že spor byl rozhodnut usnesením, měli žalobci rozhodnutí procesního soudu napadati rekursem, nikoli odvoláním. Nepřípustným by nebylo odvolání jen tehdy, kdyby šlo toliko o nesprávné označení opravného prostředku, neboť to není věcnému jeho vyřízení na závadu (§ 84 druhý odstavec c. ř. s.). Než o takovýto případ tu nejde, neboť z obsahu odvolání a z toho, že odvolání bylo podáno dvojmo, jest patrno, že žalobcům nešlo o rekurs, nýbrž o odvolání. To žalobci v odvolání i sami výslovně doznávají. Odvolání je nepřípustné a bylo proto podle § 471 čís. 2 c. ř. s. odmítnuto.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Především třeba řešiti otázku, zda rekurs žalobců, nazvaný jimi revisní stížností, jest přípustným, ježto podle § 528 c. ř. s. nelze si stěžovati — Čís. 7666 —
2105
do rozhodnutí soudu druhé stolice o útratách. Tuto otázku dlužno zodpověděti ve prospěch stěžovatelů, neboť předmětem napadeného usnesení odvolacího soudu nebyly útraty sporu, nýbrž přípustnost odvolání proti usnesení prvního soudu o žalobním nároku, jenž byl arci obmezen na útraty. Takovéto usnesení nelze posuzovati podle § 528 cřs., nýbrž podle § 519 čís. 1 cřs., jenž výslovně připouští rekurs proti všem usnesením odvolacího soudu, jimiž bylo odvolání odmítnuto jako nepřípustné. Označení rekursu jako revisní stížnost jest ovšem mylné, neboť není napadeno usnesení soudu druhé stolice, jímž bylo přezkoumáno usnesení prvního soudu, ale toto omylné označení nemůže býti podle § 84 druhý odstavec cřs. stěžovatelům na škodu. Rekurs jest neopodstatněn. Stěžovatelé přehlédli, podávajíce odvolání, že rozhodnutí prvního soudu bylo vydáno ve formě usnesení, a že jedině přípustným opravným prostředkem proti usnesením jest podle § 514 c. ř. s. rekurs. O tom nebylo a vzhledem k jasnému předpisu zákona ani nemohlo býti sporu. Sporno bylo, zda první soud má v případech, kde žaloba byla obmezena na útraty, rozhodnouti rozsudkem či usnesením a kterým opravným prostředkem má býti napadeno jeho rozhodnutí, když se stalo rozsudkem. Tato sporná otázka byla rozřešena již plenárním usnesením ze dne 20. května 1924 čís. 3568 sb. n. s., že jest rozhodnouti usnesením. Neprávem dovolali se stěžovatelé v odvolání rozhodnutí čís. 2178 sb. n. s., neboť v onom případě rozhodl první soud rozsudkem. V souzeném případě rozhodl správně usnesením, proto odvolací soud právem a v souhlase se zdejším plenárním usnesením ze dne 28. listopadu 1921 čís. 1309 sb. n. s., na jehož podrobné odůvodnění se poukazuje, odmítl odvolání proti tomuto usnesení, jako nepřípustný opravný prostředek. Ustanovení § 84 druhý odstavec cřs. nepřicházelo v úvahu, poněvadž z obsahu odvolání plyne zcela nepochybně, že tento opravný prostředek byl zvolen úmyslně, že tedy nejde o pouhé omylné jeho označení. Rekursu nemohlo se dostati úspěchu.

Citace:

č. 7665. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 804-805.